Jan Morava, smutný hrdina nechutné frašky

Máme před volbami a máme tady „kauzu“ jako řemen. Máchají se v ní snad všichni, kdo se kolem jen ochomýtli. Už se v ní naneštěstí rochní i šéfové ČSSD, ale to se dalo čekat. Poslance Jana Moravu právě odplavila ze sněmovny.

TV Nova měla hezkých pár dní zaručenou vydatnou reklamní kamapaň (i na ČT) na nijak zvlášť vydařenou reportáž, premiér Topolánek nečekané palivo (vypadá to, že ho ani sám nečekal) pro emotivní projev na sjezdu Strany zelených, Olga Z. se opět stala nechtěným středem zájmu a mladý nešťastník v tričku ODS je teď ostřelován ze všech stran.
Když jsem před pár dny napsala svoje dojmy z projevu ministra Vondry nad cukrovou kampaní, ani jsem netušila, co přijde. Ledabylost, již politik v dresu ODS navlékl jako obranné brnění, byla prostě jen úsměvná. Byl to jen takový ne sice dokonale pasující, ale přesto deklík. Ukázalo se, že zastírá mnohem a mnohem ohavnější plnivo. Voliči zásluhou TV Nova dostali tím nevábným obsahem rovnou do obličeje.
Je až neskutečné, jak se taková ohavnost (rádobymafiánské praktiky v českém parlamentu, šmírování, vydírání) dá využít a vytěžit. Naneštěstí i v médiích, přestože zůstalo mnohem víc otázek než odpovědí.

Kytice to nezachrání
Popravdě mne tahle věc začala zajímat, teprve když jsem viděla hřímajícího Mirka Topolánka s mohutnou kyticí, kterou pak spravedlivě rozezlen vložil do rukou Olze Z.
Hezky zneužil prostoru a času k výzvám, které na sjezdu Zelených zněly dost komicky. Jestliže je totiž pořád ještě třeba vymetat „ten Augiášův chlív“, co dělá „jeho“ ministr vnitra? Kdo umožnil korupci a špíně, aby zaplavila českou politiku odshora až dolů? Snad chudáci Zelení, kteří měli a mají svých starostí nad hlavu? A proč ta kytice pro Olgu Z.?
To většině Zelených vypadl mozek, když potom Topolánkovi tak aplaudovali? To přece nebylo na aplaus, spíš na vypískání. Ať si jde předseda Topolánek řešit svoje stranické rozepře a morálku na sjezd ODS. Ať zhodnotí, kdo a jak zblbnul mladého kluka tak, že si chtěl hrát na Jamese Bonda.
Kamera TV Nova dost nechutně odkryla, jak jsou jisté způsoby uvažování a jednání mezi politiky běžné, ba zřejmě standardní. A to pomíjím ten milý fakt, že naši špičkoví politici a lidé z jejich týmů ovládají i tu nejubožejší verzi naší mateřštiny, jakou si lze představit.
Umí zkrátka být lidoví, když se jim to hodí. Chudák Morava přesně takhle před kamerou skrytou i zjevnou snímal a nasazoval profesionální masku, a klobouk dolů, tohle se za léta v „politice“ naučil skvěle.

Jsi dost loajální? Nemáš se čeho bát
Je dávno jasné, že Tlustý leží vedení ODS v žaludku a bylo jen otázkou času, kdy si to s ním vyřídí. Jenže problém Tlustého není v tom, že poskytl novinářům cestu k dost strašlivé reportáži (sám z ní rozhodně nevyšel jako neviňátko). On totiž poskvrňuje svátost LOAJALITY, tak „nemá ve sněmovně co dělat“. Jenže takových je v parlamentu momentálně převaha a bůhvíkolik (v nejrůznějších politických dresech) tam „nemá co dělat“.

Ohrožený politický potěr
Jan Morava jistě vůči svým stranickým šéfům loajální byl (a asi pořád je). Národu ale takřka v přímém přenosu ukázal, jak je takové „politické mládě“, kojené a vykrmované obíháním stranických sekretariátů, stranických pantátů a stranického zákulisí, ohroženo a nejvíc ze všeho morálně. Pořád nějak nejsem schopna brát toho ještě ne zcela opeřeného mladíka jako prvoplánového zlosyna.
Výše uvedenou morálku se politický elév někde učí, někde ji vstřebává, až ji nasákne jako kožní infekci. Je přece tak lákavá, vede totiž přímo mezi ty, kteří hýbou světem (pardon, republikou).
Od mlada inhaluje stranickou disciplínu a loajalitu a odnaučuje se rozlišovat – co je etické a co ne. Nepotřebuje to, ti starší a zkušenější to přece vědí za něj a líp. Stačí být loajální.

Chtěl odehrát pozitivní příběh
Když se Jan Morava snažil vysvětlovat, proč tak naivně skočil novinářům na špek, až mne zamrazilo. Použil totiž slova – „chtěl jsem odehrát svůj pozitivní příběh“.
Proč proboha „odehrát“?
Copak se v životě dá něco odehrávat? Nebo nahrát? Nebo „nafixlovat“?
Dostal lekci, na kterou patrně nezapomene, je otázka, co si z ní vezme. Snad pochopí, že loajalita ho nemusí přivést vždycky jen na výsluní a přílišná snaha uspokojit nadřízené ho může přivést i nad propast. Ani politika není divadlo nebo špionážní film.
Bojím se, že bude trvat ještě léta, než politici pochopí, že tudy cesta nevede - ani pro ně, ani pro ty, které by měli v parlamentu zastupovat.
Snad voliči pochopí, že v parlamentu to páchne a chce to změnu, ale nikoli takovou jako při volbě prezidenta (jako by právě ta hodně nenaznačila).
Ale není důvod k přehnaným nadějím. Přestože řady opozice se bojovně rozvlnily, v této zemi jedeme dál (premiér přece předal kytici a označil viníky). Dál se nestane nic.
Politická smrt jednoho mladého smutného hrdiny na tom nic nezmění. Případní další aktéři příběhu, jak bývá v kraji zvykem, jen otřepou křidélka a rozlétnou se – v lepším případě vychutnávat taje byznysu.