Od Jocha k Jochu aneb Pozor na všeznalé strýčky
Už dávno jsem si zvykla, že nelze život pojímat jen a pouze stroze racionálně. Prostě to nefunguje. Jen se tak směju pod své pomyslné vousky, když někdo něco spočítá a odhadne a ono to pak dopadne naprosto jinak. A nejméně ze všeho se dá spočítat a naplánovat vlastní život, natož život a vývoj společnosti.
Joch...
Romana Jocha si už léta otevřeně a naprosto nevážím a jeho názory mne vždy dostávaly ze židle, takže jsem je záměrně přestala vnímat. Jeho text Děti, sobectví a civilizační velezrada musel zákonitě urazit každého, kdo jen trochu myslí a cítí. Mně v tomhle článečku pouze potvrdil, že zkrátka není schopen více než přehazovat čísílka z jedné tabulky do druhé.
Je opravdu pozoruhodné, že dost nevybíravě mluví o lidech, kteří se „nechtějí“ rozmnožovat, a přisypávat tak do jakési budoucí pokladny, ale nevyjmenoval ani jednu z radostí života, které nám podle jeho soudu život zpříjemňují. Proč? Jaké jsou ty jeho radosti? A má vůbec nějaké? Snad už našel někoho, kdo s ním naplní nutné kvóty pro uspokojivý pocit, že dostatečně přispěl příštímu důchodovému zajištění.
... bez Jocha,...
Lidé jako Roman Joch mne po pravdě děsí. A děsí mne i způsob, jakým nakládá s fakty, i jeho neochota připustit, že život se zkrátka neodehrává v tabulkách. Mám skoro obavu, že kdybych ho píchla do prstu, nevyteče krev ani jiná životodárná tekutina, ale vysype se na mne hromada údajů. Jistě by byly správné a podložené nevím jakými zdroji, ale to je dost jedno. Přesněji řečeno – je to málo.
Děsí mne, jak je ten mladý mudrc krátkozrace schopen předložit světu málem jakýsi nový Starý zákon. Možná, kdyby měl tu moc, ženy odmítající rozmnožování by poslal na smrt (z hlediska lepší budoucnosti jsou přece zbytečné).
...k Jochu, ...
Tuhle fatální omezenost potvrdil už před lety v diskusích o oprávněnosti americké intervence v Iráku. Mluvil jako naivní militantní příručka sestavená z amerických vládních dokumentů. Potíže, které v Iráku nastaly a pořád ještě neskončily, nějak neodpovídají jeho tehdejším vizím. Ale budiž, je prostě jen teoretik, a zůstanou-li jeho názory dostatečně uzavřeny za zdmi Občanského institutu, nemá jak škodit.
Svými názory mi připomíná parafrázi nerudovského verše, kterou dával k lepšímu jeden z mých dávných kolegů: „Bude-li každý z nás z Křemene, je celý národ z kádrů!“ (naší redakci tehdy v nejlepším slova smyslu vládla dobrotivá dáma s příjmením Křemenová) Jak krásný obraz odlidštěného světa, v němž jsme tehdy žili a který nám už zase někdo vnucuje. A přívržencům tohoto světového názoru Roman Joch tak oddaně, byť často komicky slouží.
... vidím Joch,...
Z pojetí světa a života v něm, jak je čtenářům či poslouchačům vnucuje, plyne, že máme jakési morální povinnosti a že si tady nemáme co cítit a dýchat jen tak samoúčelně. Inu – to je jeho životní zkušenost. Nechť si plodí potomstvo nikoli z lásky, nebo snad pro potřebu orgasmu, ale kvůli statistice, když to tak potřebuje. Sám sebe tím ale degraduje na předmět. Z hlediska ostatních to není nic zlého. I já mám doma pár věcí, bez nichž se neobjedu – třeba koš na odpadky nebo záchodovou mísu. A mám je svým způsobem ráda.
...volám Jochu!...
Tak proč mne lidé jako Roman Joch, přes veškerou úsměvnost toho, co hlásají, tak znepokojují?
Možná i proto, že si ho umím stejně dobře představit se svazáckou kravatou pod pěstěnou bradkou, ale i v bílých podkolenkách. Proč asi? Proč má tak bezuzdnou potřebu projevovat se jako fanatik a to i v oblastech, o kterých vážně naprosto nic neví? Fanatismus v jakékoli podobě je zárukou velkých problémů, učí nás mimo jiné dějiny. Jistě je zná velmi dobře. Jenže asi zatím neví, že jeho názory – pokud je myslí vážně – jsou velmi fanatické.
... o Jochu,...
Tak tohle ke mně vysílá sám o sobě Roman Joch. Je to jen můj pocit z toho nešťastného človíčka, který život zjevně ještě neochutnal, protože uvěřil, že se skládá z jednoduchých pravd. Jenže tak to v žádném případě není. Lidé přece už dávno nevěří, že jejich největším blahem je obětovat se firmě (bojím se, že tak už to dnes nevidí ani v Japonsku) nebo že jejich jedinou povinností je věřit svatým pravdám, které kdosi vymyslí.
... s Jochem.
Bohužel –Týden naboural obranný val a vysoce diskutabilní názory „strýčka“ Jocha už se šíří i po internetu.
Tak tedy naslouchejme, čtěme, ale neberme ho vážně. Třeba jednou dospěje, až pozná, o čem život opravdu je a co má skutečnou hodnotu, nejen tu tržní.
K tomu mu dopomáhej - Joch.
Dana Havlenová
Čase předvolební, kéž bys už konečně skončil…
Coby volič, tedy člověk v každém případě smrtelný, připadám si poněkud uondána. Už zase mě lapají, zkouší moji trpělivost, paměť, míru inteligence a určitě otrlosti. Předvolební tvořivost vykazuje tentokrát tak mimořádné odtržení od jakékoli reality, že už možná jde o jakousi novou uměleckou disciplínu se zcela svébytnou poetikou. Všichni ti modří ptáčci, oranžové růžičky, červené třešničky, zlatavé slunečnice, odložené dýmky, piráti, svítání - copak to není poezie sama?
Dana Havlenová
325 µg/m³ PM10 aneb Šeredný hnědočervený puntík
Tak jsme se v Ostravě-Zábřehu dopracovali na mapce Českého hydrometeorologického ústavu k hnědočervenému puntíku, a tedy k hodnocení „velmi špatné“.
Dana Havlenová
Amy, Tom a velký, trochu zpožděný aplaus pro Terezu Vilišovou
Nejsem -náctiletá, dokonce už ani -cetiletá, a už vůbec nejsem "single". Přesto jsem z premiéry Mého romantického příběhu v Divadle Petra Bezruče (4. října 2013) odcházela nasycená, napojená a nadšená.
Dana Havlenová
Malý soukromý aplaus aneb Dík za ostravskou operu
Mám možnost poměrně pravidelně navštěvovat ostravské operní premiéry. A musím říci, že mne dílo tvůrců těchto představení stejně pravidelně těší. Z mé strany už bych to mohla skoro nazvat závislostí a já jsem za ni osudu vděčná.
Dana Havlenová
Morálka...? aneb Hodně pitomá blažkovina
Téměř jsem dnes dopoledne spadla ze židle, když jsem si pustila vstupy ČT24 ze senátu. Aktuální ministr spravedlnosti se tam totiž vyjadřoval k prezidentově amnestii a činil tak způsobem hodně originálním, nicméně pro sebe typickým.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Hamás souhlasil s návrhem na příměří. Může jít o lest, píší v Izraeli
Palestinské hnutí Hamás v pondělí přijalo návrh dohody o příměří s Izraelem předložený Egyptem a...
Německo na Putinovu inauguraci zástupce nevyšle, Francie a Slovensko ano
Německo v pondělí oznámilo, že nebude mít svého zástupce na úterní inauguraci ruského prezidenta...
Za další případ pohrdání vás můžu poslat do vězení, varoval soudce Trumpa
Soudce v probíhajícím procesu s Donaldem Trumpem v pondělí rozhodl, že americký exprezident...
Ve hře o post ministra je nyní i Ženíšek. TOP 09 chce vybrat tento týden
Při hledání kandidáta do vlády na post ministra pro vědu, výzkum a inovace začala TOP 09 skloňovat...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1667x
Seznam rubrik
- K čemu tak zvaná demokracie
- Ostrava, magické město 2011
- Život jako učebnice
- Radost ze života
- Když jde o zdraví
- Trochu jinak
- Osobní
- Nezařazené