Malý soukromý aplaus aneb Dík za ostravskou operu
Julie v kostce aneb Gounodův Romeo a Juliewww.ndm.cz
Nejsem odborník, ale mám operu ráda. Mohou za to moji rodiče, s nimiž jsem od předškolních let usedala k televizní obrazovce a sledovala další a další zpracování české i světové operní klasiky.
V dospělosti jsem se párkrát odhodlala k návštěvě Národního divadla, ale výsledný dojem byl natolik neuspokojivý, že jsem se operám "živě" začala programově vyhýbat. Stačí totiž docela málo, aby se z opery vyklubal průšvih. A tak jsem léta žila v přesvědčení, že jít na operu do divadla je téměř akustická sebevražda.
Jenže tvůrčí tým ostravské opery mne nyní už několik let přesvědčuje, že opera žije, že je dokonce navýsost atraktivní a že hudební klasiku lze podat velmi moderně a zcela v souladu s požadavky současného divadla. A není to ani nuda, ani jakási hudební, do sebe zahleděná deviace. Na stará kolena si dopřávám světovou hudební klasiku živě a bez obav. Ostravská operní představení totiž netrpí tím, co mi léta bránilo na inscenace tohoto hudebního žánru chodit - nevyrovnanými pěveckými a interpretačními výkony či nedostatkem scénické fantazie.
Gejzír nominací
Potěšily mne všechny nominace na ceny Thálie, jimiž kolegium herecké asociace ocenilo práci ostravských divadelníků, ale ty, které se týkají opery Národního divadla moravskoslezského, mě těší dvojnásob, protože mi potvrzují, že i můj zcela laický pohled sdílejí zřejmě i odborníci.
Jsem si jista, že ostravské operní inscenace jsou (vzhledem k podmínkám regionální scény) zcela mimořádné. Viděla jsem ostravskou Káťu Kabanovou (nominace pro Luciana Mastra), Romea a Julii (Thálie pro Aleše Brisceina a Janu Šrejmu Kačírkovou) a obě tato představení považuji za velmi zdařilá, krásná po vizuální stránce a skvělá po té hudební.
Kouzlo divadla
Divadlo je magická událost. Užívám si, když tenhle malý zázrak mohu zažívat. Těší mne, když se tvůrcům představení podaří tak, že zapomínám, kde jsem a v jakém čase, a prožívám příběh, jakkoli fantastický, bájný či pohádkový. Ocitám se v jiné dimenzi bez souvislosti s aktuálním časem, a konkrétním místem (a městem) a nenadskakuju nad každou větou či nevyzpívaným tónem, naopak nechávám se unášet a opájet hrou světel, tónů či jazyka.
Tvůrci ostravských operních představení tohle umění nepochybně ovládají.
Ostatně na nedávné premiéře Lohengrina jsem si to opět potvrdila. Šla jsem na ni právě proto, že jsem se nemusela bát, že mi Lohengrin utrhne uši, či že se Elsa z Brabantu coby hrdinná heroina propadne pod jeviště. Lohengrin (v mém případě Peter Wedd) měl nádherný hlas a Elsa z Brabantu (Maida Hundeling) také, navíc to byla okouzlující dáma. Šla jsem a jen malinko se bála svých vlastních omezení, neboť Ostrava si zrovna vybírala každoroční civilizační daň a moje průdušky se odmítaly v uzavřeném prostoru umravňovat. Odměnou mi byly vynikající pěvecké výkony sólistů, skvělé sbory, pozoruhodná minimalistická výprava.
A Wagner zůstal Wagnerem, přestože šlo o zcela soudobé divadlo, odpovídající aktuálnímu tisiciletí.
Navzdory wagnerovské délce a aktuálně poněkud prachově nadlimitní Ostravě, odcházela jsem z divadla - opět - okouzlená, napojená a nasycená.
Stejně jako po Stravinského Zpovědi prostopášníkově.
Stejně jako po Dvořákově Armidě.
Stejně jako po Janáčkově Věci Makropulos či Kátě Kabanové...
Když dva dělají, není to... a malá činoherní odbočka
Přesun divadelní klasiky kamkoli může být problém. V případě Lohengrina - jak už bylo řečeno - Wagner zůstal Wagnerem a atraktivita představení se tím nijak nesnížila. Ono to zjevně v případě opery ani nejde - obkročit a přetvořit skladatele. Ale převést divadelní představení do 21. století může být ošidné. Už na zmíněném představení Lohengrina jsem si nemohla nepřipomenout poněkud nepovedený činoherní pokus "vylepšit" Čechova a transportovat jeho Ivanova vstříc "většinovému divákovi" (jinak si ten úkrok do nicoty neumím vysvětlit). Páclova adaptace navlékla Ivanovovi vytahaný, přisprostlý trikot a přišila mu oslovské uši jakési nepovedené estrády. Nic z toho Čechov není a nic z toho ani nepotřebuje. Především nepotřebuje vulgarizovat ani vulgárnět, aby mu divák rozuměl.
Je to věc míry, míry vkusu, míry úcty k autorovi, míry sebereflexe tvůrců představení. A já jsem znovu vděčná ostravské opeře, že mohu bez obav vyrazit na hudební klasiky a nemusím se bát, že mne bude obtěžovat čísi nezvládnutá exhibice v duchu werichovského ´autor byl blbec, režisér ne´.
Nedoceňované rodinné stříbro?
Opera je výlučné umění. Může to být chápáno různě - třeba i tak, že vlastně už dnes nemá co říci. Jenže to by bylo nesmírně krátkozraké. Právě opera, pokud je tvořena poctivě a na vysoké úrovni, žije a má moc oslovovat - třeba i ty, kdo se o ni až dosud nezajímali. Ve světě už nad tím nikdo nemudruje, je to prostě fakt. Opera je hýčkanou kráskou, která vábí do měst nadšence a přináší další užitek. Víme v našem městě, že podpora ostravské opery je zasloužená a žádoucí? Snad ano, i když nepřitáhne 30 000 lidí na jednu hromadu.
Slýchám nebo čtu na adresu opery NDM řadu výtek a příliš je neuznávám. Třeba tu, že jsou angažováni zahraniční pěvci na úkor těch místních. Zajímá mne výsledek a ten je - podle mého soudu - výborný. Jsem přesvědčena, že právě angažmá špičkových pěvců spouští řetězovou reakci kvality i v dalších složkách představení, možná i proto ostravská opera neprodukuje průměrné nebo jen dostačující inscenace. Svým divákům - a ti, pokud mohu sledovat, zdaleka už nejsou jen místní - nabízí zážitky daleko přesahující regionání úroveň, mám pocit, že dost často i tuzemskou.
A to mne těší.
A přiznávám - pomáhá mi to v regionu s nejděsnějším životním prostředím v zemi žít.
Dana Havlenová
Čase předvolební, kéž bys už konečně skončil…
Coby volič, tedy člověk v každém případě smrtelný, připadám si poněkud uondána. Už zase mě lapají, zkouší moji trpělivost, paměť, míru inteligence a určitě otrlosti. Předvolební tvořivost vykazuje tentokrát tak mimořádné odtržení od jakékoli reality, že už možná jde o jakousi novou uměleckou disciplínu se zcela svébytnou poetikou. Všichni ti modří ptáčci, oranžové růžičky, červené třešničky, zlatavé slunečnice, odložené dýmky, piráti, svítání - copak to není poezie sama?
Dana Havlenová
325 µg/m³ PM10 aneb Šeredný hnědočervený puntík
Tak jsme se v Ostravě-Zábřehu dopracovali na mapce Českého hydrometeorologického ústavu k hnědočervenému puntíku, a tedy k hodnocení „velmi špatné“.
Dana Havlenová
Amy, Tom a velký, trochu zpožděný aplaus pro Terezu Vilišovou
Nejsem -náctiletá, dokonce už ani -cetiletá, a už vůbec nejsem "single". Přesto jsem z premiéry Mého romantického příběhu v Divadle Petra Bezruče (4. října 2013) odcházela nasycená, napojená a nadšená.
Dana Havlenová
Morálka...? aneb Hodně pitomá blažkovina
Téměř jsem dnes dopoledne spadla ze židle, když jsem si pustila vstupy ČT24 ze senátu. Aktuální ministr spravedlnosti se tam totiž vyjadřoval k prezidentově amnestii a činil tak způsobem hodně originálním, nicméně pro sebe typickým.
Dana Havlenová
Nechceš volit? To nemyslíš vážně!
Našinec by nevěřil, jak přímá volba prezidenta zalomcuje naším malým světem. Kdo volí jednoho, je blbec, kdo volí druhého, je taky blbec. A kdo snad dokonce volit odmítá, tak to už je úplná příšera, protože jak vytvořit lepší příští, když nedáte hlas tomu "správnému"?
Dana Havlenová
O vládě spíše bezvládné a spáse vystřelené z Hradu
Parlamentní diskuse na téma amnestie nepřinesla - podle očekávání - nic nového, snad jen zděšení, že vše je zřejmě mnohem horší, než by si naivní smrtelník, nepostižený žádnou politickou prebendičkou, mohl představovat.
Dana Havlenová
Amnestie jako z praku aneb 1 + 1 = 3,5
Nadohled prezidentským volbám se pan prezident dopustil amnestie. Člověk by nevěřil, co se v téhle souvislosti, a nakonec i bez ní, nedozví.
Dana Havlenová
Kdo opraví Bazaly aneb Kam míří Ostrava II.
Jsem pouhý občan, čas od času nucený broditi se bahnem svého velkoměsta. Není to na smrt, je to jen otrava. Jsem uznalý občan (a volič), a tak si říkám – máme tu krizi, město nemá zbytečné prostředky, spravit dlažbu nemůže. Jenže tak zle na tom asi není, když prostřednictvím zastupitelstva schválilo právě dnes "smlouvu o spolupráci s akciovou společností Bazaly".
Dana Havlenová
Odkaz českého velikána aneb Vy jste spolu nehovořili?
Tak nám ve sněmovně přistál poslanec (nepravomocně) odsouzený z korupce. Že prý to nikdo nevěděl. Že prý on nic neudělal. Kdyby to nebyla horce aktuální současnost, připomínalo by to jistého českého velikána...
Dana Havlenová
Plavba poněkud titanická aneb Zbožnění
Tak máme za sebou kongres ODS a je to jen dobře. Aspoň máme jasno, kdo a co, přesněji řečeno, že opět nikdo nic.
Dana Havlenová
O volbách, zesnulém Ferdinandovi a novodobé formě vyvolávání duchů
Jak vlastně právě uplynulé volby skončily? No nevím, nevidím zrovna důvod nasednout na invalidní vozík a zvolat: "Na Bělehrad!". Daleko spíš se mi křiví ústa zjištěním, že nám (zase) "zabili Ferdinanda...“ A to nejsem ani trochu Müllerová.
Dana Havlenová
Předvolební krize aneb Babo raď
Situace před volbami do senátu mi v našem volebním okrsku připomíná louži a okap za průtrže mračen. Ať si stoupnu, kam chci, stejně budu mokrá.
Dana Havlenová
Předvolební leták – sonda do mělčin křehké politikovy duše
Kdo je vlastně politik a co o sobě říká? Aniž by to člověk nějak zvlášť chtěl, právě takové informace na něj útočí ze všech stran tak, že jim téměř nelze uniknout. Lezou do bytu, okupují schránky na dopisy, maskují tramvaje, na pojízdných billboardech vám defilují před okny, pokud žijete, tak jako já, v přízemí.
Dana Havlenová
Cermatovsky kreativní budoucnost aneb Úvaha poněkud nadreálná
Na obrazovce zuří kauza Rath ve své vrcholné fázi, ale přiznám se, že mi leze krkem. Zato mne inspirovala drobná cermatovská lapálie, která (opět) otrávila některé letošní maturanty.
Dana Havlenová
Zlobivý, inteligentní hoch a miliony v krabici od bot
Ještě v neděli si David Rath coby stínový ministr zdravotnictví natíral na chléb aktuálního ministra zdravotnictví Leoše Hegera a v pondělí večer už čelil – podle svých slov – „policejní šikaně“. Díky okamžitému souhlasu předsedkyně sněmovny (ODS), uvízl významný sociálně demokratický poslanec, hejtman a obecní zastupitel v policejní cele.
Dana Havlenová
Nezničitelný pan Cermat aneb Vždyť se tak moc nestalo
Není to právě krasavec, ale vykazuje mimořádnou rezistenci. Ve společnosti zmítané ekonomickými nejistotami, globální krizí a plíživým oteplováním je to zřejmě vlastnost podstatnější než oslepující charisma.
Dana Havlenová
Dluh státu, ovzduší a tajemný, všudypřítomný faktor X
V našem regionu se vyrábí 100 procent tuzemské produkce koksu, 100 procent tuzemské produkce surového železa, ale i dalších komodit rovněž ve stoprocentní výši. Za tento luxus nám stát zatím ještě fakticky nedal ani 4,5 miliardy, které pro nás modroprsí politici - jak rádi opakovaně připomínají - vyjednali. Fakticky tyto miliardy do regionu pouze míří, zatím se nikdo nenamáhal zveřejnit, co za ně reálně podnikl ke zlepšení podmínek pro život v regionu.
Dana Havlenová
Ne život a lidské zdraví, ale výroba, výroba a výroba
Pokud někdo nechápal, co se dělo ve sněmovně, která schválila Burešův ochranářský paskvil místo nového zákona o ochraně ovzduší, dostal během Otázek Václava Moravce (neděle 12. února) poměrně jasné vysvětlení.
Dana Havlenová
Ochrana ovzduší po česku aneb Burešova plichta
Nedělám si příliš iluze o duševních schopnostech, empatii, či předvídavosti našich tak zvaných poslanců. Poté, co schválili nový zákon o ochraně ovzduší, jsem zřejmě ztratila i ty poslední.
Dana Havlenová
Jak Mittal prášil, až odprášil aneb Sezona začala
Tak tu máme konečně nejen inverzi, poklici nad celým regionem, ale také oficiální "signál regulace na PM10 pro MS" - jinak řečeno: zalezte domů, nevětrejte, nevycházejte a babičku (případně dědečka) s nemocným srdcem raději přišijte k posteli. Správně by tohle doporučení mělo ale znít - raději ani nedýchejte.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1667x
Seznam rubrik
- K čemu tak zvaná demokracie
- Ostrava, magické město 2011
- Život jako učebnice
- Radost ze života
- Když jde o zdraví
- Trochu jinak
- Osobní
- Nezařazené