Plavba poněkud titanická aneb Zbožnění

Tak máme za sebou kongres ODS a je to jen dobře. Aspoň máme jasno, kdo a co, přesněji řečeno, že opět nikdo nic.

Alexandr Vondra citoval kamaráda: "ODS je banda zkorumpovaných chlapů, kteří dělají dobré věci." Co tím chtěl vlastně říci?www.lidovky.cz

Nemá smysl zabývat se událostí, jíž česká a zcela veřejnoprávní televize věnovala tolik svého prostoru (kolikpak asi ODS zaplatila za tuto zcela mimořádnou možnost, jak se ukázat v plné záři a síle?).
Nemá smysl naříkat nad neschopností jednotlivých řečníků - až na výjimky jich má ODS opravdu pomálu. Asi nejlépe celkový dojem zachycuje text kolující momentálně po facebooku. Místy to byla opravdu ukrutná psina (třeba nápady Pavla Blažka, jak chránit demokracii před internetovými médii).

Matička strana, spása i budoucnost...
Pro partajního šéfa vždy bylo a je potěšující, když mu jeho věrní vyjádří loajalitu. Na právě uplynulém sjezdu občansko-demokratické strany (pardon „kongresu“) vyjádřily loajalitu aktuálnímu předsedovi zhruba dvě třetiny přítomných delegátů. Není to málo, ale není to ani zjištění, že předsedových odpůrců je ve straně za psí štěk. Člověku až bylo stranické elity na kongresu líto. Snad všichni řečnící delegáti, oblečeni do značně sterilního stranického slovníku jako do skafandru, opakovali v Brně totéž (úložiště kongresových nářků najdete zde). Kupodivu se v té záplavě dobře míněných propartajních frází objevilo i zjištění, že ODS ztrácí voliče. Že jsou její politici pro voliče nečitelní, že jim voliči nerozumějí atd. atd. Myslím, že by k důvodům, proč to tak je, měli přidat ještě jeden: řečnící delegáti, zahledění do stranických klišé, přímo i nepřímo, vyjadřovali totiž „loajalitu vůči straně“. Člověku až zaléhaly uši, kolik z nich by snad za ODS položilo život, dýchalo by za ODS, kolik jich věří ODS.
Jenže co to ve skutečnosti znamená?
A co to vůbec dneska je - politická strana?
Vypadá to, podle toho, co se v tuzemsku děje, že taková partaj je útočištěm jedinců, kteří se schovávají za jakousi společnou ideu, případně ideologii. Naneštěstí se občas stane, že členská základna zapomene, co vlastně na začátku otcové zakladatelé chtěli. A děje se to zřejmě proto, že otcové zakladatelé hynou, senilnějí, případně utečou k jiným zajímavějším „volnočasovým“ zábavám. A tak se zapomíná i na to, proč byly politické strany na svém prvopočátku zakládány. Aby plnily stranické pokladny? Aby se čas od času elitní funkcionáři sešli a tvářili se „akčně“, případně "sebekriticky"? Aby elitní funkcionáři v zákonodárných sborech a obecních zastupitelstvech hlasovali sice podle partajního diktátu, ale zcela v rozporu se zdravým rozumem a zcela proti elementárním zájmům voličů? Až tak daleko jde „loajalita“ k vlastní straně?

Pouhopouhý nástroj
V okamžiku, kdy na jakékoli úrovni činný politik začne vzývat vlastní stranu coby božstvo, měl by volič zbystřit sluch a zaostřit zrak. Neboť co je politická strana jiného než nástroj k uchopení a rozparcelování moci? Co je politická strana jiného než útočiště průměrných, zato však loajálních (dokud to sype) tvorů, které lze snadno zmanipulovat, neboť zahleděni do svého stranického božstva, odmítají řídit se vlastním rozumem?
V rámci stranického blábolení si totiž straníci přestávají uvědomovat, že stranu netvoří jakési nadpozemské, božské TO, ale že je to společenství konkrétních lidí. A ti - ať o tom dumám, jak chci – nemají ani božský rozum, ani božskou vševědoucnost, ani božská vnuknutí. Strana (jakákoli) není žádný bůh. I když toho dojmu by snad mohl někdo nabýt, pokud nezačne stranické projevy filtrovat právě vlastním rozumem a zkušenostmi. Jedině tak lze vysvětlit, proč se obsah pojmu "politická strana" v současnosti tak kardinálně změnil a stal se synonymem pro pokleslost, naivitu, hloupost, omezenost, ale i nabubřelost, aroganci, nedůvěryhodnost a nakonec i zkorumpovanost a jánabráchismus.
A co je v neposlední řadě politická strana jiného než klíč ke kasičkám veřejných rozpočtů? (A kde vzala ODS peníze na nabubřelý kongres v modrém, kde se v modrém vznášely i hostesky? Tak strana občansky demokratické modři v praxi dokazuje, jak je schopna reflektovat utahování opasků zbytku národa? Jsou všichni v ODS tak mladí, že se nestihli poučit?)

Bohem není strana, ale volič
Nejde ale zdaleka jen o ODS. Pocit, že "strana ví nejlépe", "strana rozhodne", "strana potřebuje" či další zcela nemístné perzonifikace jsou jen dalším z projevů katastrofálního stavu tuzemské politiky. Jako volič mám stále menší potřebu (a dlouhodobě podle toho volím), aby za mne a o mém životě rozhodovala jakákoli takováhle "strana". Mne zajímají osobnosti a způsob, jak přemýšlejí, vystupují a jednají. Nezajímá mne ani stranická disciplína, ani loajalita vůči jakékoli partaji. Protože tím jediným, vůči komu je politik povinován doslova absolutní loajalitou, je volič. Nikdo jiný, žádné jiné nehmotné božstvo mezi voličem a politikem prostě není. Pokud tahle prostinká pravda nevstoupí stranickým pěšákům a generálům do krve, nic se nezmění - ani ve stranách mířících přídí do politického propadliště, ale ani v této zemi. Ano, demokracie v této zemi je ohrožena (a ohrožována), dnes už je to téměř hmatatelné, ale neohrožují ji média, jak poněkud indisponovaně (a poněkud nevyváženě) vyjádřil na právě uplynulém kongresu místopředseda Blažek. Ale neohrožují ji média, dokonce ani ta internetová, ale hloupost, šlendrián a nedovzdělanost v práci tuzemských politiků. Protože skutečných politiků máme v této zemi pořád ještě zoufale málo, jak mne aktuálně přesvědčil z televizního Hyde Parku šéf poslaneckého rozpočtového výboru za ODS Pavel Suchánek.