Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přišel, viděl, pohřbil aneb Bursík sjednotitel

9. 03. 2009 12:19:19
Tak trochu mne šokovalo víkendové dění ve Straně zelených. Nejdřív se sešla příslušná komise a pak byly nehodné výhonky odříznuty z těla mateřské strany.

Mohlo by to být úsměvné, kdyby šlo o kteroukoli jinou stranu. Vysvětlení té nenadálé vivisekce zní – zlořečení Kuchtová, Zubova, Jakubková a Čáslavka jednali v rozporu se stanovami strany.
Na taková vysvětlení jsme v této zemi zvyklí, na neštěstí z časů, kdy našim životům vládly jiné instituce a zejména pak stanovy jediné strany. A proto je mi z té víkendové ohavnosti – slušně řečeno – špatně.
Ano, přiznávám se, patřím k voličům Zelené strany, líbí (pardon – líbila) se mi její jistá rozvolněnost a svobodomyslnost, tápání, nepříliš marketingově vyspělé oslovování voličů, navíc to, co její přívrženci vyznávají, rezonuje (nebo snad taky rezonovalo?) s tím, co vyznávám já. Totiž budeme-li se nadále jako lidstvo toliko přežírat a konzumovat, tak za chvíli nebude co.
Když se před pár lety objevil mezi Zelenými Martin Bursík, bylo to poměrně překvapivé, ale říkala jsem si, vždyť je to svým způsobem logické – má přece vztah k přírodě. Jenže pak se dostal do čela strany a začal jeho návrat na politickou scénu. A já si říkala, ještěže tam není sám, ještě že tam jsou i další a zřejmě vyjadřují pořád to, co si myslím i já. A tak jsem zůstávala voličem Zelených.

Zelená disciplína a stranické pokrytectví
Hodně mne rozčílila Bursíkova nechtěná korespondence s Olgou Zubovou. Jak už tehdy muselo být mezi nimi zle, když mohl „Katušce“ napsat to, co napsal, a Olga Z. to poslala dál.
Když si tak člověk vybaví tvář prvního muže Strany zelených, na první pohled si všimne mocných svalů v okolí brady. Jako by je léta usilovně zatínal. Na veřejnosti málokdy dá průchod svým emocím, ale má je v sobě a občas se mu stane, že uniknou až na veřejnost – jako třeba ten vrcholně vulgární mail na adresu Olgy. Z.
Jaká část jeho osobnosti to tehdy promluvila? Generál, který zrovna odložil uniformu? Nejspíš.
Jenže Olga Z. si takový počin nenechala pro sebe a nevyřešila to s dobrákem Martinem někde mezi pánským a dámským záchodkem asi v duchu – ty, Martine, dej si pozor, co komu posíláš, dostala jsem email, který jsi zřejmě poslal někomu jinému... A nebesky laskavě by mu ten lapsus prominula, a držela by glajchu, stranický předseda je přece svatý, svatý, jediný...
Bylo to těžkým porušením vnitrostranické kázně a o tu přece takovým Bursíkům jde zejména, jak by jinak mohli vládnout? Bylo jen otázkou času, kdy se hluboce uražený předseda domůže satisfakce.
Naneštěstí Olga Z. patrně není a nebyla zasažena bezbřehou stranickou poslušností. Takže si dál, spolu se svou do včerejška stranickou kolegyní Věrou Jakubkovou hlasovala podle svých skutečných názorů, které se kupodivu občas ale vůbec neztotožňovaly s názory Vrchního velitele Zelených.
Smůla, zrovna tohle se mi na Zelených vždycky líbilo a obávám se, že je to jejich základní rys, jímž se odlišují od všech jiných stran kdekoli ve světě, kde existují a fungují.
Chápu, proč se Martin Bursík cítí ohrožen, když mu „mančaft“ nereaguje tak, jak potřebuje koalice. Ale my nežijeme v čase moudrých, vzdělaných a zkušených politiků. Na to máme sametovou revoluci příliš krátce za sebou. Takže se občas stane, že koalice vyžaduje podporu i docela velikých volovin. Nechápu, proč by se měly dvě relativně vzdělané dospělé ženy vzdávat svého přesvědčení i v těchto případech.
Je smutné, když skutečný dorostenec mezi politiky, ale i mezi ministry, Ondřej Liška, na obhajobu vyloučení „neposlušných“ poslankyň zvolil slova o jejich vyděračství. To se už stačil nakazit i on politickou kulturou v této zemi? Nebo už i on přestal být „zelený“?

Bursík – maják, Bursík- zvon, maják - zvon - Bursík...
Zásadní omyl současného šéfa Zelených ale spočívá v tom, že žádná strana není armáda, a což je asi k vzteku nejvíc, není jeho. Jinak by se totiž choval jinak. Neplatí, že co straník - to robot, hlasující bezduše, jak generál nařídí (a který Zelený kdy o generály stál?). Obávám se, že předseda Zelených ztratil přirozenou optiku a teď už ve všem vidí stranické konkurenty. Hlasování s ČSSD, natož s komunisty se nepromíjí, vždyť je tu přece - koalice.
Nemohu jinak, ale příklady táhnou – kolik už toho ODS provedl poslanec Tlustý? Nepočítaně, nešetří nikoho, ani premiéra, a přesto je pořád členem ODS. Jak je to možné?
Jak je možné, že ve straně, známé značným názorovým rozpětím, stačí jediný víkend k tomu, aby byl někdo vyloučen pro „jednání v rozporu se stanovami strany“? Jestli má Strana zelených takové stanovy, pak je to k velikému zamyšlení. Doba slepé poslušnosti a vyděšených, totálně nesebevědomých buršů, schopných jen plnit příkazy, minula. O co těm Zeleným, kteří hlasovali pro vyloučení vlastně jde?

Permakulturní ráj a omyly popleteného zahradníka
Martin Bursík od samého počátku sleduje jakousi svoji vlastní politiku (proč na Danu Kuchtovou vyrukoval s volitelnými místy na kandidátce do Evropského parlamentu, když se rozhodla založit frakci uvnitř strany?) a chová se jako feldvébl, který musí neposlušné vojáčky ztrestat a snad i ponížit.
Je to ale neslýchaně trapné a hloupě krátkozraké.
„Jeho“ strana přijde o voliče, o tom není pochyb, ale nebude to tím, že ho zlobily zlobivé poslankyně a věčně nespokojená odvolaná ministryně školství.
Bude to právě proto, že jim odmítl dát svobodu.
Martin Bursík není majitelem Strany zelených, byl jen dočasně jmenován jejím správcem, ale to mu nějak nedochází, jinak by nepřipustil onen hanebný právě uplynulý víkend. Domnívám se, že by se měl snažit ve zcela jiné straně, máme jich tu dost, kde se loajalita a stranická disciplína vyvažují zlatem. Možná si mezi Zelenými zkouší takovou stranu na „zelené“ louce založit. Budiž mu to přáno, ale chová se jako zahrádkář, kterému svěří permakulturní zahrádku a on tady začne dělat „pořádek“. Tady vládne svoboda a růst, to bujení může být i nepřehledné, ale to nic neubírá ani na síle, ani na přitažlivosti.
Ať je to jak chce - s Martinem Bursíkem v čele je pro mne stávající Strana zelených nevolitelná. Ale já si počkám, až se vrátí k tomu, co ji dělá (pro mne) atraktivní.
Stranická disciplína to není.

Autor: Dana Havlenová | pondělí 9.3.2009 12:19 | karma článku: 17.50 | přečteno: 1309x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Sova

Proč je v ČR tak draze? Vysvětlení je jednoduché….

V článku bych rád přinesl prosté, ale zcela jasné vysvětlení, proč je v České republice tak draze a, což s tím přímo souvisí, proč jsou i jiné služby a například potraviny tak nekvalitní.

21.9.2018 v 22:42 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 201 | Diskuse

Karel Trčálek

Jemenské hladovějící děti mají štěstí, nejsou to uprchlíci, vezme si je Česko

Padesát syrských sirotků? Nebuďme přízemní troškaři a nabídněme nový domov půl miliónu hladovějících jemenských dětí. Bát se ničeho nemusíme, nejsou to uprchlíci

21.9.2018 v 19:19 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 398 | Diskuse

Pavel Starý

Arogance moci Finanční správy

Od chvíle, co ministerstvo financí řídí hnutí ANO, začaly se ve velkém měřítku používat zajišťovací příkazy, zřejmě pod vlivem hesla: "všetci kradnú". Přitom v soudních sporech zatím Finanční správa prohrála 35 z 89 případů.

21.9.2018 v 18:15 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 632 | Diskuse

Dušan Póč

Chceš volit? Přijď do modlitebny. Záměr? Vychytralost? Hlavně neúcta

Vlnu nevole vyvolalo umístění jedné z volebních místností ve Vsetíně do prostor Sboru Církve bratrské. Nevím, zda jde o legální postup. Ale co vím, jde, s ohledem na (ne)popularitu lidovců na radnici, o nešťastné rozhodnutí.

21.9.2018 v 17:29 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Dvořák

Premiér hodil europoslankyni Šojdrové těžkou rukavici

Odpoledne má dojít – a možná, že už došlo, záleží kdy tenhle text budete číst – k setkání europoslankyně Šojdrové s premiérem Babišem. Chce mu sdělit autentické a konečné znění své výzvy k přijetí syrských sirotků.

21.9.2018 v 14:05 | Karma článku: 33.20 | Přečteno: 1478 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1664
Tko sam, što sam... Snad jen snílek, toužící po troše mlhy.




Najdete na iDNES.cz