Od Jocha k Jochu aneb Pozor na všeznalé strýčky
Už dávno jsem si zvykla, že nelze život pojímat jen a pouze stroze racionálně. Prostě to nefunguje. Jen se tak směju pod své pomyslné vousky, když někdo něco spočítá a odhadne a ono to pak dopadne naprosto jinak. A nejméně ze všeho se dá spočítat a naplánovat vlastní život, natož život a vývoj společnosti.
Joch...
Romana Jocha si už léta otevřeně a naprosto nevážím a jeho názory mne vždy dostávaly ze židle, takže jsem je záměrně přestala vnímat. Jeho text Děti, sobectví a civilizační velezrada musel zákonitě urazit každého, kdo jen trochu myslí a cítí. Mně v tomhle článečku pouze potvrdil, že zkrátka není schopen více než přehazovat čísílka z jedné tabulky do druhé.
Je opravdu pozoruhodné, že dost nevybíravě mluví o lidech, kteří se „nechtějí“ rozmnožovat, a přisypávat tak do jakési budoucí pokladny, ale nevyjmenoval ani jednu z radostí života, které nám podle jeho soudu život zpříjemňují. Proč? Jaké jsou ty jeho radosti? A má vůbec nějaké? Snad už našel někoho, kdo s ním naplní nutné kvóty pro uspokojivý pocit, že dostatečně přispěl příštímu důchodovému zajištění.
... bez Jocha,...
Lidé jako Roman Joch mne po pravdě děsí. A děsí mne i způsob, jakým nakládá s fakty, i jeho neochota připustit, že život se zkrátka neodehrává v tabulkách. Mám skoro obavu, že kdybych ho píchla do prstu, nevyteče krev ani jiná životodárná tekutina, ale vysype se na mne hromada údajů. Jistě by byly správné a podložené nevím jakými zdroji, ale to je dost jedno. Přesněji řečeno – je to málo.
Děsí mne, jak je ten mladý mudrc krátkozrace schopen předložit světu málem jakýsi nový Starý zákon. Možná, kdyby měl tu moc, ženy odmítající rozmnožování by poslal na smrt (z hlediska lepší budoucnosti jsou přece zbytečné).
...k Jochu, ...
Tuhle fatální omezenost potvrdil už před lety v diskusích o oprávněnosti americké intervence v Iráku. Mluvil jako naivní militantní příručka sestavená z amerických vládních dokumentů. Potíže, které v Iráku nastaly a pořád ještě neskončily, nějak neodpovídají jeho tehdejším vizím. Ale budiž, je prostě jen teoretik, a zůstanou-li jeho názory dostatečně uzavřeny za zdmi Občanského institutu, nemá jak škodit.
Svými názory mi připomíná parafrázi nerudovského verše, kterou dával k lepšímu jeden z mých dávných kolegů: „Bude-li každý z nás z Křemene, je celý národ z kádrů!“ (naší redakci tehdy v nejlepším slova smyslu vládla dobrotivá dáma s příjmením Křemenová) Jak krásný obraz odlidštěného světa, v němž jsme tehdy žili a který nám už zase někdo vnucuje. A přívržencům tohoto světového názoru Roman Joch tak oddaně, byť často komicky slouží.
... vidím Joch,...
Z pojetí světa a života v něm, jak je čtenářům či poslouchačům vnucuje, plyne, že máme jakési morální povinnosti a že si tady nemáme co cítit a dýchat jen tak samoúčelně. Inu – to je jeho životní zkušenost. Nechť si plodí potomstvo nikoli z lásky, nebo snad pro potřebu orgasmu, ale kvůli statistice, když to tak potřebuje. Sám sebe tím ale degraduje na předmět. Z hlediska ostatních to není nic zlého. I já mám doma pár věcí, bez nichž se neobjedu – třeba koš na odpadky nebo záchodovou mísu. A mám je svým způsobem ráda.
...volám Jochu!...
Tak proč mne lidé jako Roman Joch, přes veškerou úsměvnost toho, co hlásají, tak znepokojují?
Možná i proto, že si ho umím stejně dobře představit se svazáckou kravatou pod pěstěnou bradkou, ale i v bílých podkolenkách. Proč asi? Proč má tak bezuzdnou potřebu projevovat se jako fanatik a to i v oblastech, o kterých vážně naprosto nic neví? Fanatismus v jakékoli podobě je zárukou velkých problémů, učí nás mimo jiné dějiny. Jistě je zná velmi dobře. Jenže asi zatím neví, že jeho názory – pokud je myslí vážně – jsou velmi fanatické.
... o Jochu,...
Tak tohle ke mně vysílá sám o sobě Roman Joch. Je to jen můj pocit z toho nešťastného človíčka, který život zjevně ještě neochutnal, protože uvěřil, že se skládá z jednoduchých pravd. Jenže tak to v žádném případě není. Lidé přece už dávno nevěří, že jejich největším blahem je obětovat se firmě (bojím se, že tak už to dnes nevidí ani v Japonsku) nebo že jejich jedinou povinností je věřit svatým pravdám, které kdosi vymyslí.
... s Jochem.
Bohužel –Týden naboural obranný val a vysoce diskutabilní názory „strýčka“ Jocha už se šíří i po internetu.
Tak tedy naslouchejme, čtěme, ale neberme ho vážně. Třeba jednou dospěje, až pozná, o čem život opravdu je a co má skutečnou hodnotu, nejen tu tržní.
K tomu mu dopomáhej - Joch.
Dana Havlenová
Čase předvolební, kéž bys už konečně skončil…
Coby volič, tedy člověk v každém případě smrtelný, připadám si poněkud uondána. Už zase mě lapají, zkouší moji trpělivost, paměť, míru inteligence a určitě otrlosti. Předvolební tvořivost vykazuje tentokrát tak mimořádné odtržení od jakékoli reality, že už možná jde o jakousi novou uměleckou disciplínu se zcela svébytnou poetikou. Všichni ti modří ptáčci, oranžové růžičky, červené třešničky, zlatavé slunečnice, odložené dýmky, piráti, svítání - copak to není poezie sama?
Dana Havlenová
325 µg/m³ PM10 aneb Šeredný hnědočervený puntík
Tak jsme se v Ostravě-Zábřehu dopracovali na mapce Českého hydrometeorologického ústavu k hnědočervenému puntíku, a tedy k hodnocení „velmi špatné“.
Dana Havlenová
Amy, Tom a velký, trochu zpožděný aplaus pro Terezu Vilišovou
Nejsem -náctiletá, dokonce už ani -cetiletá, a už vůbec nejsem "single". Přesto jsem z premiéry Mého romantického příběhu v Divadle Petra Bezruče (4. října 2013) odcházela nasycená, napojená a nadšená.
Dana Havlenová
Malý soukromý aplaus aneb Dík za ostravskou operu
Mám možnost poměrně pravidelně navštěvovat ostravské operní premiéry. A musím říci, že mne dílo tvůrců těchto představení stejně pravidelně těší. Z mé strany už bych to mohla skoro nazvat závislostí a já jsem za ni osudu vděčná.
Dana Havlenová
Morálka...? aneb Hodně pitomá blažkovina
Téměř jsem dnes dopoledne spadla ze židle, když jsem si pustila vstupy ČT24 ze senátu. Aktuální ministr spravedlnosti se tam totiž vyjadřoval k prezidentově amnestii a činil tak způsobem hodně originálním, nicméně pro sebe typickým.
Dana Havlenová
Nechceš volit? To nemyslíš vážně!
Našinec by nevěřil, jak přímá volba prezidenta zalomcuje naším malým světem. Kdo volí jednoho, je blbec, kdo volí druhého, je taky blbec. A kdo snad dokonce volit odmítá, tak to už je úplná příšera, protože jak vytvořit lepší příští, když nedáte hlas tomu "správnému"?
Dana Havlenová
O vládě spíše bezvládné a spáse vystřelené z Hradu
Parlamentní diskuse na téma amnestie nepřinesla - podle očekávání - nic nového, snad jen zděšení, že vše je zřejmě mnohem horší, než by si naivní smrtelník, nepostižený žádnou politickou prebendičkou, mohl představovat.
Dana Havlenová
Amnestie jako z praku aneb 1 + 1 = 3,5
Nadohled prezidentským volbám se pan prezident dopustil amnestie. Člověk by nevěřil, co se v téhle souvislosti, a nakonec i bez ní, nedozví.
Dana Havlenová
Kdo opraví Bazaly aneb Kam míří Ostrava II.
Jsem pouhý občan, čas od času nucený broditi se bahnem svého velkoměsta. Není to na smrt, je to jen otrava. Jsem uznalý občan (a volič), a tak si říkám – máme tu krizi, město nemá zbytečné prostředky, spravit dlažbu nemůže. Jenže tak zle na tom asi není, když prostřednictvím zastupitelstva schválilo právě dnes "smlouvu o spolupráci s akciovou společností Bazaly".
Dana Havlenová
Odkaz českého velikána aneb Vy jste spolu nehovořili?
Tak nám ve sněmovně přistál poslanec (nepravomocně) odsouzený z korupce. Že prý to nikdo nevěděl. Že prý on nic neudělal. Kdyby to nebyla horce aktuální současnost, připomínalo by to jistého českého velikána...
Dana Havlenová
Plavba poněkud titanická aneb Zbožnění
Tak máme za sebou kongres ODS a je to jen dobře. Aspoň máme jasno, kdo a co, přesněji řečeno, že opět nikdo nic.
Dana Havlenová
O volbách, zesnulém Ferdinandovi a novodobé formě vyvolávání duchů
Jak vlastně právě uplynulé volby skončily? No nevím, nevidím zrovna důvod nasednout na invalidní vozík a zvolat: "Na Bělehrad!". Daleko spíš se mi křiví ústa zjištěním, že nám (zase) "zabili Ferdinanda...“ A to nejsem ani trochu Müllerová.
Dana Havlenová
Předvolební krize aneb Babo raď
Situace před volbami do senátu mi v našem volebním okrsku připomíná louži a okap za průtrže mračen. Ať si stoupnu, kam chci, stejně budu mokrá.
Dana Havlenová
Předvolební leták – sonda do mělčin křehké politikovy duše
Kdo je vlastně politik a co o sobě říká? Aniž by to člověk nějak zvlášť chtěl, právě takové informace na něj útočí ze všech stran tak, že jim téměř nelze uniknout. Lezou do bytu, okupují schránky na dopisy, maskují tramvaje, na pojízdných billboardech vám defilují před okny, pokud žijete, tak jako já, v přízemí.
Dana Havlenová
Cermatovsky kreativní budoucnost aneb Úvaha poněkud nadreálná
Na obrazovce zuří kauza Rath ve své vrcholné fázi, ale přiznám se, že mi leze krkem. Zato mne inspirovala drobná cermatovská lapálie, která (opět) otrávila některé letošní maturanty.
Dana Havlenová
Zlobivý, inteligentní hoch a miliony v krabici od bot
Ještě v neděli si David Rath coby stínový ministr zdravotnictví natíral na chléb aktuálního ministra zdravotnictví Leoše Hegera a v pondělí večer už čelil – podle svých slov – „policejní šikaně“. Díky okamžitému souhlasu předsedkyně sněmovny (ODS), uvízl významný sociálně demokratický poslanec, hejtman a obecní zastupitel v policejní cele.
Dana Havlenová
Nezničitelný pan Cermat aneb Vždyť se tak moc nestalo
Není to právě krasavec, ale vykazuje mimořádnou rezistenci. Ve společnosti zmítané ekonomickými nejistotami, globální krizí a plíživým oteplováním je to zřejmě vlastnost podstatnější než oslepující charisma.
Dana Havlenová
Dluh státu, ovzduší a tajemný, všudypřítomný faktor X
V našem regionu se vyrábí 100 procent tuzemské produkce koksu, 100 procent tuzemské produkce surového železa, ale i dalších komodit rovněž ve stoprocentní výši. Za tento luxus nám stát zatím ještě fakticky nedal ani 4,5 miliardy, které pro nás modroprsí politici - jak rádi opakovaně připomínají - vyjednali. Fakticky tyto miliardy do regionu pouze míří, zatím se nikdo nenamáhal zveřejnit, co za ně reálně podnikl ke zlepšení podmínek pro život v regionu.
Dana Havlenová
Ne život a lidské zdraví, ale výroba, výroba a výroba
Pokud někdo nechápal, co se dělo ve sněmovně, která schválila Burešův ochranářský paskvil místo nového zákona o ochraně ovzduší, dostal během Otázek Václava Moravce (neděle 12. února) poměrně jasné vysvětlení.
Dana Havlenová
Ochrana ovzduší po česku aneb Burešova plichta
Nedělám si příliš iluze o duševních schopnostech, empatii, či předvídavosti našich tak zvaných poslanců. Poté, co schválili nový zákon o ochraně ovzduší, jsem zřejmě ztratila i ty poslední.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1667x
Seznam rubrik
- K čemu tak zvaná demokracie
- Ostrava, magické město 2011
- Život jako učebnice
- Radost ze života
- Když jde o zdraví
- Trochu jinak
- Osobní
- Nezařazené