Naši politikové mne vždycky potěší, zejména tím, jak mluví. Nevím, kolik novodobých specialistů s nimi pracuje, ale někdy mám pocit, že si na noc dají pod ucho slovník cizích slov a výsledek se pak zřetelně projeví. Je jedno, z které strany politického spektra zrovna „vysílají“, většinou vždycky prokážou, že „komunikají“ v kdejakých jazycích, ale naše společná mateřština to bývá velmi zřídka.
Alexandr Vondra včera během své obhajoby vládní kampaně k předsednictví ČR v Evropě zřejmě naprosto vypustil většinu své standardní slovní zásoby a zakoval se ve frázi „my nekomunikujeme obsah“. Patrně by mi nestačily prsty obou rukou, abych spočítala, kolikrát ji v krátkém čase, které mu vyměřili tvůrci včerejších Událostí - komentářů, vystřelil směrem k televizním kamerám. Byl v tom tak důsledný, že nakonec zblbnul i Jakuba Železného, který mu tu zpotvořenou frázi doslova zkopíroval z úst a opakoval ji pro jistotu taky, snad aby mu znejistělý Vondra rozuměl.
Politik s křehce básnivými sklony
Způsob, jak s námi politici komunikují je téměř zrcadlovým odrazem toho, jak to s námi coby občany a potenciálními voliči myslí. A někdy je to – jak říkají experti na lidskou psychiku - povahy záhadné.
Mirek Topolánek kampaň spokojeně uvedl slovy: „Má minimálně dvě vnitřní souvislosti a ta jedna je trochu provokativní...“
Co tím náš premiérský poeta vlastně myslí? Nejednoznačné vyjádření zákonitě vyvolává dohady. Co nám premiér opět vzkázal? Především to, že si ty „vnitřní souvislosti“ nespočítal (spíš - nedal spočítat). Těch se pochopitelně dá najít mnohem víc než jen dvě. Zato význam hesla „cukrové kampaně“ je naopak naprosto (z hlediska obecného úzu) jednoznačný.
Tento národ bude vždycky vědět, že „osladit někomu něco“ má výhradně negativní význam. Pokud mi někdo řekne: Já ti to osladím, budu hledat co nejrychleji možnost, jak mu uniknout z dosahu.
Ale budiž – víme přece, že Topolánkovci nejsou zrovna přívrženci spojené Evropy. Takže vedle odkazu na slavnou minulost „českého“ vynálezce cukrové kostky (i ta je poněkud nejasná, protože onen vynálezce měl švýcarský původ, navíc cukrovarnictví, jak je všeobecně známo, se momentálně v tuzemsku nejvíc ze všeho blíží rigor mortis než právě rozvoji), tady máme jasnou hrozbu – jen počkejte, až dosedneme do předsednického křesla!
Zní to skoro jako „zborcené harfy tón“ či „mrtvé milenky cit“. Chceme předsedat Evropě, ale v duchu nejlepších národních tradic jí to „osladíme“. Netuším, co vlastně chudince Evropě provedeme, a po pravdě je mi to tak jako vše, co je spojeno s předsednictvím, dost jedno.
Můžeme ale hledat i další „vnitřní“ souvislosti. Proč jsou na klipu zrovna konkrétní baletka, fotbalový brankář, či architektka? Právě ta poslední souvislost je dost zvláštní, připomíná totiž, že nejméně stejně světoznámý architekt jako Eva Jiřičná dostal od soudobé vládní garnitury dost vydatnou a nechutnou facku. (A jakápak je tady vnitřní souvislost? Občane pozor, když politik rozhodne, nemáš šanci, i kdyby se všichni odborníci shodli, že je jeho rozhodnutí hloupé. Tuhle souvislost Evě Jiřičné nikdo neodpáře. I ona přece stavbu blobu doporučila)
Už ani nevím, kdo z politiků v této souvislosti včera řekl, že muži a ženy, kteří se stali tvářemi kampaně, to přece už Evropě „osladili“. Zřejmě fotbaloví fanoušci padají jak mouchy, koseni infarkty a mrtvicemi, když chytá Čech. Možná posluchači orchestrů dirigovaných Liborem Peškem hluchnou (zvláště poté, co se tak vehementně připojil ke zbrojní, pardon - obranné kampani za radar). A lze jen doufat, že unikátní preparát MK 612 profesora Antonína Holého už konečně našel výrobce i distributora.
Vezmi si z toho občane, co chceš.
My nekomunikujeme obsah
Alexandr Vondra včera mnohokrát zdůraznil: „My nekomunikujeme obsah, ani sdělení Unii, ale chceme přitáhnout pozornost...“ Ten „veselý, pozitivní a příjemný“ klip má podle jeho slov pozdvihnout „národní hrdost“. No, asi jí nemáme nazbyt. (Coby občan a potenciální volič nesmírně oceňuji, že se mezi „tvářemi kampaně“ žádný politik ani neobjevil. Snad proto, že prokazatelnost úspěchu v politice je dost těžko změřitelná. Politici zjevně nejsou v této zemi zrovna tím, na co bychom měli být hrdi, dokonce ani pro politiky samé.)
Zejména tvář Petra Čecha nabízí jinou zjevnou a zcela jasnou souvislost, a sice s televizní reklamou. Ano, ta sličná hra s kostkou cukru ani není ničím jiným než reklamním klipem.
Ministr Vondra včera připustil, že statistické průzkumy ukazují, že evropské předsednictví ČR normální smrtelníky nijak zvlášť nezajímá. Proč taky – jak ovlivní jejich život? Bude něco levnější? Naučí se politici lépe česky? Nebo snad „prozřou“ a konečně pochopí, že etika „co není zakázáno, je povoleno“ není žádná etika?
Chachachá.... I já jsem přece prapravnučka Josefa Švejka, stejně jako naši drazí politici i s „jejich“ kampaní. Neboť i Josef Švejk, onen předcimrmanovský český velikán, stál zřejmě u zrodu oné „cukrové kampaně“ (ano, pane premiére, i tady je „vnitřní souvislost“). Kdo jiný než Švejk by přece vzkázal Unii, že jí to předsednictví „osladí“. Jenže Švejk kruci věděl, co je obsah, to nebyla jen hospodská figurka s přiblblým humorem. „Cukrové“ kampani obsah (zatím?) zřejmě programově chybí.
„My nekomunikujeme obsah..., my chceme doma upoutat pozornost,“ opakoval včera s jistým zalíbením, ale i sveřepostí ministr Vondra.
Ano, to se asi povedlo, jen zřejmě ne docela tak, jak bylo zamýšleno. Ale jak Vondra vysvětloval, o to v této fázi kampaně ani nejde.
Jenže jak už to tak u povrchní a nepříliš promyšlené reklamy bývá, taková reklama jako by nebyla. Prostě bude existovat, někdo ji zaplatí, někdo s ní bude spokojen, jiný ne, někde ji budou vysílat, jinde budou stát billboardy a lidé budou jezdit kolem. Možná si řeknou – hele, to je ta pitomost, co teď spustili. Politici si ve svých diářích mohou odškrtnout další okénko, víc nic.
Vzkaz pro občana? Nečekej od politika nic než mámivou hru světel a plakátů, on chce jen přilákat tvoji pozornost. Je na tobě, jestli se necháš chytit.... (kolikrát už ses dal nachytat?)
Evropa je obtížně komunikovatelná záležitost
Alexandr Vondra včera večer připomínal lehce zneklidnělého medvídka, nicméně nenechal se vykolejit ani útokem opozičního politika natolik, aby k národu nevyslal další perlu. Pravil totiž, že „Evropa je obtížně komunikovatelná záležitost“. Tady opravdu není co dodat – ani k obsahu ani k formě, nemá to smysl.
Docela chápu, že zrovna Vondra spustil svůj vlastní metajazyk, morfovaný stykem s angličtinou a dalšími cizími jazyky. Je to zkrátka dáno jeho funkcí a zřejmě nízkou imunitou vůči principům jiného jazyka. Nic to ale nemění na faktu, že k politikovi, který to myslí se svou politickou kariérou skutečně vážně, projev ledabylého medvídka prostě nepatří. Právě jím totiž vysílá jednoznačný signál voličům a ten není ani pozitivní, dokonce ani roztomile rošťácký.
V tomto smyslu mne včera nezklamal ani kritik z tábora opozice Jan Hamáček (ČSSD). Pravil totiž, že kampaň není určena pro „evropskou spotřebu“, ale pro „spotřebu domácí“. Nevím, já nic takového spotřebovávat nebudu, to jen politici zřejmě vedou nějakou skrytou soutěž, kdo vypustí z pusy větší nesmysl. Jisté ale je, že čím hůř se budou vyjadřovat, tím méně jim budou lidé rozumět.
Z jejich hlediska je to poněkud kontraproduktivní, protože pokud budou takhle pokračovat dál, lidé je přestanou poslouchat a brát vážně.
Nanejvýš jako žertovné figurky z nějakého billboardu.
