Dana Havlenová

325 µg/m³ PM10 aneb Šeredný hnědočervený puntík

8. 10. 2013 20:18:42
Tak jsme se v Ostravě-Zábřehu dopracovali na mapce Českého hydrometeorologického ústavu k hnědočervenému puntíku, a tedy k hodnocení „velmi špatné“.
Takhle vypadá filtr, který demonstruje, co v regionu vdechujeme.
Takhle vypadá filtr, který demonstruje, co v regionu vdechujeme. archiv dh

A není se čemu divit – včera (7. října 2013) mezi 19. až 20. hodinou jsme si mohli dýchnout rovných 325 μg/m³. A to máme začátek sezony, zima ještě vůbec nezačala.
Podle pana hejtmana za ČSSD to vlastně vůbec nevadí a navíc podle jeho optiky nás zřejmě ze všech stran místo paneláků obklopují nedostatečně hmotně vybavení majitelé kotlů na pevná a všelijaká jiné ohavná paliva. Už jen čekám, kdy na nás zase z televizních obrazovek vybalí zpitomělí žurnalističtí elévové nějakou tu ostravskou rachejtli.
Člověk by vážně brečel. Zatímco na vlastní kůži, vlastní oči i vlastní zdraví obyvatelé moravskoslezské metropole vnímají, že se situace spíše zhoršuje, než by se lepšila, že nebýt unijních směrnic pravděpodobně bychom už ani neměli co dýchat, vedení kraje vší mocí hlásá, že řešením jsou tak nejvýš kotlíkové dotace. A zatímco odborné studie bijí na poplach, naši boubelatí gubernátoři nám spokojeně vysvětlují, že vlastně není, co by se nám nemělo líbit, dokonce se máme tak jako v Paříži anebo v Turíně... A blahosklonně prodlužují emisní povolení (společnosti Evraz Vítkovice Steel) a opět a opět stáčejí pozornost kamsi ke komínům domkářů.

Vtip, drzost nebo třeskutá omezenost?
Považuji hejtmanova slova za nejapnou, do očí bijící drzost. Zvláště když mám pod nosem tabulku ČHMÚ s hodnotami včerejšího dne, která právě po oné 20. hodině tak nějak postrádala údaje. Mohu se jen domýšlet, že se ucpal příslušný filtr a měřit se jednoduše nedalo. Měřit se začalo zase až mezi 2. a 3. hodinou v noci a výsledky nebyly nijak radostné - 182 μg/m³ PM10 a 141. μg/m³ PM2,5.
Mezi dnešní 11. a 12. hodinou už to ale zase jiskřilo: 215 μg/m³ PM10 a 141. μg/m³ PM2,5.. No radost dýchat, jen co je pravda. Ale spasitelům zaměstnanosti v regionu, vytřeštěným následky vlastního dlouhodobého selhávání, to nevysvětlíte. Jejich schopnost odhadnout budoucí vývoj končí na konci jejich vlastního nosu, potažmo jejich stranické roční účetní uzávěrky. A to je – jak obecně známo – málo.
Názor našeho pana hejtmana není v ničem nový. Bohužel - naprosto v ničem. Co také chtít po muži, který dlouhodobě, zejména svými postoji v roli náměstka pro životní prostředí Moravskoslezského kraje, má na tom, co se tu děje, neoddiskutovatelný podíl. Ostatně jeho slova o tom, že jen čistého vzduchu se člověk nenají, by měla být někde navěky vytesána, aby snad nebyla zapomenuta. Takové perly tvoří totiž politikovi pomník na věčné časy.

Síla stranické doktríny
Onehdy mi jistý pan ředitel jedné místní školy vysvětloval, že ostravské děti jsou nemocné, protože jsou prý zhýčkané. Prý jim nemůže ani otevřít okno, aby nezačaly kašlat. Ten doktorátem ověnčený vtipálek v dresu soc. dem. mi to vyprávěl zcela vážně v čase, kdy hodnoty polétavého prachu vystoupaly nad 120 μg/m³ a umanutě se tam držely.
Mezi svými stranickými kolegy byl s takovým názorem jistě za chlapáka, ale chudáci děti.
A chudáci všichni, kdo v tomhle regionu musí dýchat.
Vůbec je pozoruhodné, jak málo se o vlivu nejmenších prachových částic nejen ve školách ví. Jen ti nejzodpovědnější ředitelé jsou schopni kvalitu ovzduší sledovat a podle toho omezit pobyt dětí venku.

Na ozdravné pobyty dětí nejsou peníze

Docela mne pobavilo, jaká etika vládne mezi největšími znečišťovateli: vědí velice dobře, co způsobují, znají zdravotní rizika své produkce, ale těm nejbezbrannějším odmítají přispět. Ale je zřejmé, že velcí znečišťovatelé pouze zneužívají toho, co je jim povoleno a co je jim dlouhodobě dovolováno, ať už z fatální krátkozrakosti nebo hlouposti.
To, co v regionu chybí zejména, je totiž "politická vůle". Tedy ochota politiků řešit nejen krátkodobé problémy, ale také budoucnost regionu. Není to tak dávno, co jsem četla rozhovor s Janem Kellerem o sociální katastrofě spojené s dolem Paskov. Jasně určil, že zpoždění, s nímž dnes vytřeštění regionální politici hledají řešení hrozící sociální exploze, trvá už deset let.
Budeme čekat dalších deset let, než se objeví politické vedení, které vezme na milost děti, které od nejranějšího dětství musí vdechovat takové hodnoty zdravotně závadného prachu jako dneska děti v ostravském Zábřehu?
Co nutí politické vedení regionu, aby tak fatálně rezignovali na to nejzákladnější právo, které člověk má? Snad si ani nechci odpovědět.

Předvolební skepse
Začala jsem hnědočerveným puntíkem, a tak u něj i skončím. Nejradši bych ho přišila na kabát všem, kdo se na téhle slepotě, hluchotě a netečnosti státu podílejí.
Bohužel naši regionální politiku dlouhodbě ovládají lidé, kteří nejvíc ze všeho připomínají roboty – ti nevidí děti, jimž závadné prachové částice padají rovnou do krevního řečiště. Nevidí děti, které od nejútlejšího věku musí polykat antibiotika, nevidí děti a dospělé, kteří nemohou dýchat. A nechtějí vidět ani to, že lidé, kteří se v dobré víře do regionu přistěhují, dříve či později začnou bojovat se zdravotními potížemi.
Najde se politická síla, která všechny tyhle varovné příznaky vezme už konečně vážně?
Od sociálních demokratů nelze čekat, jak je vidět, nic.
„Silný hlas našeho kraje v Praze“ (Stanjura) zjevně nepomohl a ani nepomůže.
Nepomohou ani billboardoví tři králové (Janáčková, Pavlíček, Hujdus), i když jejich volební slib skončit „s diskriminací slušných lidí“ zní málem nadějně. Bohužel nevěřím, že mají na mysli právě tuto děsnou diskriminaci, která jinde v Evropě nemá obdoby, totiž neochotu státu konečně přestat dlouhodobě vystavovat lidi v regionu prokázaně a prokazatelně zdravotně závadnému vzduchu.
Volby jsou na dohled a účastníci volebního klání o ovzduší v regionu taktně mlčí.
Nebo spíš mlží.
Jako by se s postojem státu k ovzduší v našem regionu nedalo v parlamentu nic dělat.
Jenže právě tohle není pravda.

Autor: Dana Havlenová | karma: 17.79 | přečteno: 863 ×
Poslední články autora