Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Malý soukromý aplaus aneb Dík za ostravskou operu

24. 03. 2013 22:21:49
Mám možnost poměrně pravidelně navštěvovat ostravské operní premiéry. A musím říci, že mne dílo tvůrců těchto představení stejně pravidelně těší. Z mé strany už bych to mohla skoro nazvat závislostí a já jsem za ni osudu vděčná.
Julie v kostce aneb Gounodův Romeo a JulieJulie v kostce aneb Gounodův Romeo a Juliewww.ndm.cz

Nejsem odborník, ale mám operu ráda. Mohou za to moji rodiče, s nimiž jsem od předškolních let usedala k televizní obrazovce a sledovala další a další zpracování české i světové operní klasiky.
V dospělosti jsem se párkrát odhodlala k návštěvě Národního divadla, ale výsledný dojem byl natolik neuspokojivý, že jsem se operám "živě" začala programově vyhýbat. Stačí totiž docela málo, aby se z opery vyklubal průšvih. A tak jsem léta žila v přesvědčení, že jít na operu do divadla je téměř akustická sebevražda.
Jenže tvůrčí tým ostravské opery mne nyní už několik let přesvědčuje, že opera žije, že je dokonce navýsost atraktivní a že hudební klasiku lze podat velmi moderně a zcela v souladu s požadavky současného divadla. A není to ani nuda, ani jakási hudební, do sebe zahleděná deviace. Na stará kolena si dopřávám světovou hudební klasiku živě a bez obav. Ostravská operní představení totiž netrpí tím, co mi léta bránilo na inscenace tohoto hudebního žánru chodit - nevyrovnanými pěveckými a interpretačními výkony či nedostatkem scénické fantazie.

Gejzír nominací
Potěšily mne všechny nominace na ceny Thálie, jimiž kolegium herecké asociace ocenilo práci ostravských divadelníků, ale ty, které se týkají opery Národního divadla moravskoslezského, mě těší dvojnásob, protože mi potvrzují, že i můj zcela laický pohled sdílejí zřejmě i odborníci.
Jsem si jista, že ostravské operní inscenace jsou (vzhledem k podmínkám regionální scény) zcela mimořádné. Viděla jsem ostravskou Káťu Kabanovou (nominace pro Luciana Mastra), Romea a Julii (Thálie pro Aleše Brisceina a Janu Šrejmu Kačírkovou) a obě tato představení považuji za velmi zdařilá, krásná po vizuální stránce a skvělá po té hudební.

Kouzlo divadla
Divadlo je magická událost. Užívám si, když tenhle malý zázrak mohu zažívat. Těší mne, když se tvůrcům představení podaří tak, že zapomínám, kde jsem a v jakém čase, a prožívám příběh, jakkoli fantastický, bájný či pohádkový. Ocitám se v jiné dimenzi bez souvislosti s aktuálním časem, a konkrétním místem (a městem) a nenadskakuju nad každou větou či nevyzpívaným tónem, naopak nechávám se unášet a opájet hrou světel, tónů či jazyka.
Tvůrci ostravských operních představení tohle umění nepochybně ovládají.
Ostatně na nedávné premiéře Lohengrina jsem si to opět potvrdila. Šla jsem na ni právě proto, že jsem se nemusela bát, že mi Lohengrin utrhne uši, či že se Elsa z Brabantu coby hrdinná heroina propadne pod jeviště. Lohengrin (v mém případě Peter Wedd) měl nádherný hlas a Elsa z Brabantu (Maida Hundeling) také, navíc to byla okouzlující dáma. Šla jsem a jen malinko se bála svých vlastních omezení, neboť Ostrava si zrovna vybírala každoroční civilizační daň a moje průdušky se odmítaly v uzavřeném prostoru umravňovat. Odměnou mi byly vynikající pěvecké výkony sólistů, skvělé sbory, pozoruhodná minimalistická výprava.
A Wagner zůstal Wagnerem, přestože šlo o zcela soudobé divadlo, odpovídající aktuálnímu tisiciletí.
Navzdory wagnerovské délce a aktuálně poněkud prachově nadlimitní Ostravě, odcházela jsem z divadla - opět - okouzlená, napojená a nasycená.
Stejně jako po Stravinského Zpovědi prostopášníkově.
Stejně jako po Dvořákově Armidě.
Stejně jako po Janáčkově Věci Makropulos či Kátě Kabanové...

Když dva dělají, není to... a malá činoherní odbočka
Přesun divadelní klasiky kamkoli může být problém. V případě Lohengrina - jak už bylo řečeno - Wagner zůstal Wagnerem a atraktivita představení se tím nijak nesnížila. Ono to zjevně v případě opery ani nejde - obkročit a přetvořit skladatele. Ale převést divadelní představení do 21. století může být ošidné. Už na zmíněném představení Lohengrina jsem si nemohla nepřipomenout poněkud nepovedený činoherní pokus "vylepšit" Čechova a transportovat jeho Ivanova vstříc "většinovému divákovi" (jinak si ten úkrok do nicoty neumím vysvětlit). Páclova adaptace navlékla Ivanovovi vytahaný, přisprostlý trikot a přišila mu oslovské uši jakési nepovedené estrády. Nic z toho Čechov není a nic z toho ani nepotřebuje. Především nepotřebuje vulgarizovat ani vulgárnět, aby mu divák rozuměl.
Je to věc míry, míry vkusu, míry úcty k autorovi, míry sebereflexe tvůrců představení. A já jsem znovu vděčná ostravské opeře, že mohu bez obav vyrazit na hudební klasiky a nemusím se bát, že mne bude obtěžovat čísi nezvládnutá exhibice v duchu werichovského ́autor byl blbec, režisér ne ́.

Nedoceňované rodinné stříbro?
Opera je výlučné umění. Může to být chápáno různě - třeba i tak, že vlastně už dnes nemá co říci. Jenže to by bylo nesmírně krátkozraké. Právě opera, pokud je tvořena poctivě a na vysoké úrovni, žije a má moc oslovovat - třeba i ty, kdo se o ni až dosud nezajímali. Ve světě už nad tím nikdo nemudruje, je to prostě fakt. Opera je hýčkanou kráskou, která vábí do měst nadšence a přináší další užitek. Víme v našem městě, že podpora ostravské opery je zasloužená a žádoucí? Snad ano, i když nepřitáhne 30 000 lidí na jednu hromadu.
Slýchám nebo čtu na adresu opery NDM řadu výtek a příliš je neuznávám. Třeba tu, že jsou angažováni zahraniční pěvci na úkor těch místních. Zajímá mne výsledek a ten je - podle mého soudu - výborný. Jsem přesvědčena, že právě angažmá špičkových pěvců spouští řetězovou reakci kvality i v dalších složkách představení, možná i proto ostravská opera neprodukuje průměrné nebo jen dostačující inscenace. Svým divákům - a ti, pokud mohu sledovat, zdaleka už nejsou jen místní - nabízí zážitky daleko přesahující regionání úroveň, mám pocit, že dost často i tuzemskou.
A to mne těší.
A přiznávám - pomáhá mi to v regionu s nejděsnějším životním prostředím v zemi žít.

Autor: Dana Havlenová | neděle 24.3.2013 22:21 | karma článku: 9.61 | přečteno: 298x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Jan Raus

Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek - Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił

Česko-polské vztahy prošly v posledních sto letech mnohdy bouřlivým vývojem. Nyní jsou poněkud v útlumu. Politická absurdita současné moci je ovšem tím, co naše národy v minimálně spojuje..Říkám si: Ani Mrozek by tohle nevymyslel.

25.11.2017 v 12:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Karel Sýkora

Divadelní slang

Slang je nespisovný útvar jazyka, který je charakteristický pro mluvčí náležející k určité zájmové nebo profesní skupině. Rozdíly oproti spisovnému jazyku spočívají především ve slovní zásobě.

25.11.2017 v 10:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 |

Vladimír Koliandr

Může chybná psychiatrická diagnóza zničit život zdravého člověka?

Odpověď na tuto otázku naleznete v transpersonální psychologii. To, že jsme již udělali krůček dopředu, ukazuje režisér Viliam Politkovič v novém dokumentárním filmu „Z temnoty duše ... světlo“.

25.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 188 | Diskuse

Karel Sýkora

Shura – White Light

Alexandra Lilah Denton known professionally as Shura, is an English singer, songwriter and record producer. Shura grew up in Manchester. Her mother is a Russian actress and her father is an English documentary filmmaker.

25.11.2017 v 5:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 |

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 93 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1662
Tko sam, što sam... Snad jen snílek, toužící po troše mlhy.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.