Cermatovsky kreativní budoucnost aneb Úvaha poněkud nadreálná

Na obrazovce zuří kauza Rath ve své vrcholné fázi, ale přiznám se, že mi leze krkem. Zato mne inspirovala drobná cermatovská lapálie, která (opět) otrávila některé letošní maturanty.

Cermat má své maturanty rád, a tak jim zase připravil drobné pozdvižení, tentokrát zasáhl premianty z češtiny. A ti vyfásli trojky, čtyřky nebo dokonce tuhle část maturity podle neviditelných cermatovských hodnotitelů nesložili. Jak národu vysvětlil s úsměvem jen sobě vlastním Pavel Zelený, šéf zmíněné organizace, „ti nejlepší žáci chybovali v tom, že psali písemnou práci o něčem jiném, nebo nějak jinak, jiným útvarem než bylo zadání…“ (Události ČT1, 4. 6. 2012)
Těžko takhle zpovzdálí soudit, nakolik jsou studenti schopni či neschopni tak fatálně poplést zadání. Baziliščí úsměv v tváři ředitele Cermatu – už zas, jak to ten člověk dělá? - vzbuzuje podezření. Nejde o to, že by snad státní maturity neměly mít jasně stanovena pravidla, ale existují oblasti jaksi těžko změřitelné. To ale cermatovsky orientovaným technokratům nevysvětlíš. Tak, jak se problém objevil na televizních obrazovkách, to vypadá, že speciálně vyškolení odborníci Cermatu hodnotili stylem -  měl sice napsat popis, ale napsal impresi, snad dokonce báseň. A to se nesmí, to je nejapné, to je špatně, tvořivost k maturitám nepatří. Popis přípravy palačinek se prý naopak setkal mezi neviditelnými hodnotiteli s lepším ohodnocením.
Jak ale napsat kvalitní sloh bez schopnosti tvořit? Nemám na mysli banální, školometsky správnou slohovku, ale projev studentova já, jeho způsobu myšlení, jeho schopnosti uvažovat. Jeho schopnosti tvořivě myslet a přinášet nové nápady.
Začíná být cermatovským pravidlem, byť podivným, že i na maturitních písemkách z češtiny si zase lámali zuby kvalitnější studenti. Je to snad záměr přesvědčit studenty, že náročnější zkouška se jim nevyplatí?

Kdo vůbec potřebuje „kreativitu“?
Proč mne vlastně další „cermatovina“ zaujala? Snad za to může prosté slůvko „úvaha“. Moc by mne zajímalo, jak to s maturitními písemkami z češtiny skutečně je. Z toho, co jsem se zatím o nich dozvěděla, jsou letošní maturanti skvělí v gramatice a schopnosti napsat popis (přípravy palačinek).
A dál?
Z médií tištěných i psaných na nás dnes doslova tryskají gejzíry frází, na štíru s naší společnou mateřštinou nejsou tedy zjevně jen příliš ambiciózní maturanti.
K oblíbeným floskulím patří dnes „požadavek kreativity“. Tváří se nesmírně vážně a vypadne na vás z kdejaké výzvy či nabídky skvělé práce a výdělku -  kdekdo chce po svých potenciálních zaměstnancích, aby byli kreativní. Po učitelích požadujeme většinou zase my rodiče, aby byli kreativní, a když tuto schopnost přirozeně postrádají, bláhově se domníváme, že se to přece musí naučit. Ale je to vůbec možné?
Obávám se, že všichni, kdo tak hlasitě požadují právě onu floskulózní kreativitu, obsah toho pojmu neznají.
Zkusili jste být v práci „kreativní“? A byl váš nadřízený spokojen? Pak máte štěstí.
Jenže jak velké procento zaměstnanců v této zemi má podobné štěstí? Potřebují zaměstnavatelé v montovnách čehokoli na okrajích tuzemských měst tvořivé zaměstnance? Budou potřebovat tvořivé zaměstnance zaměstnavatelé v kilometrech kancelářních ploch zaplavujících zcela nesmyslně naše města, tak jako se to aktuálně děje v Ostravě? Nepožadují takoví zaměstnavatelé spíše kreativní přizpůsobivost či přizpůsobivou kreativitu, tedy kreativní způsob, jak se co nejlépe přizpůsobit?
A nakonec - v čase, kdy rathovská hysterie vytéká z poslanecké sněmovny jako otrávené splašky - potřebují čeští politici voliče schopné uvažovat a přemýšlet o floskulích, kterými srdnatě 24 hodin denně obtěžují veřejnost, zatímco ve vzájemných bojích kormidlují společnost kamsi do mlhy? Odpověď je u cermata jednoduchá a myslím, že ji ani psát nemusím.
Nevím, nakolik studenti vystavení další cermatovině maturitní písemku zkazili nebo ne. Jedno je jisté – lidé, schopní uvažovat a projevit vlastní já, jsou cermatovsky "kreativní" společnosti nebezpeční.

Je-li růžová barvou selečí…
Naučí se studenti, zajisté znalí gramatiky a schopní popsat, jak se dělají palačinky, že jejich mateřštinu netvoří jen fráze, klišé a floskule? A proč by to vlastně měli umět? Vždyť by se naučili uvažovat o tom, co slyší a snad i sami vysloví či napíšou. Když už nám tady straší případ Rath, nemůžu si nepřipomenout, že na samém mediálním počátku téhle aféry v televizi zazněla floskule non plus ultra z úst dvou zcela jistě vysokoškolsky vzdělaných lidí - prý "proběhla rozsáhlá realizace". U všech cermatů - jen autoři toho sdělení vědí, co to mělo znamenat. Ale je to jedno, vypustili na kameru příslušný počet slov a všichni jsme to přežili.
Vždycky mne vzruší názor typu -  zvolili jste si nás, tak vám teď klidně můžeme třeba i uříznout nohu. Anebo vás připravit o důstojné stáří. Anebo donutit vaše děti, aby se při studiu zcela nesmyslně zadlužovaly. Takové je vítězství průměrnosti, nudy, tabulek a kalibrace všeho druhu, neboť v nich je pofidérní jistota, vláda nanicovaté šedi… A není náhodou učenecká šeď barvou potkanů, jak tvrdil jistý bláhový klasik?
Společnost Cermat je typickým produktem doby, v níž žijeme. Člověk jen žasne, čemu všemu vystavuje budoucí elitu národa, snad to má být trénink, možná varování. Musím ale uznat, že Cermat je zároveň i skvělým příkladem jak tyhle časy přežít. Snad to poškození maturanti vnímají a navždy si zapamatují, jakou značkou kvality Cermat je: vyrobíš zmetek? Klídek, "provedeš harmonizaci" (excelentní floskule, není-liž pravda?) a máš vystaráno.
Je šéf Cermatu kreativní nebo průměrný? Svým cermatovským způsobem je vlastně geniální, i když testy z matematiky, jejichž výsledky pak musel "harmonizovat", on sám "nedal".

Nuda jako standard. Cermatovsky kreativní
Průměrní lidé mne nebaví, ale to je čistě můj problém. Jsou nudní, protože vystačí s memorováním a omíláním floskulí, frází a mezinárodního, nekonkrétního a bezobsažného ptydepe (jak to pojmenoval jiný neméně bláhový klasik). Mívají plné huby projektů, prezentací, konceptů, konsensů, segmentů a zejména realizací. Potíž je, že zásluhou institucí, jako je Cermat, se mohou české školy stát producenty právě takového fádního a bezobsažného, nudného  „zboží“.
V této zemi pak ale nebude jen nuda, byť zalitá hektolitry floskulí. Nepodléhejme však panice -
cesta ke všem cermatům nám už nehrozí. My tam totiž už zcela zjevně jsme.

Autor: Dana Havlenová | středa 6.6.2012 0:07 | karma článku: 16,68 | přečteno: 958x