Jak úspěšně nasazovat psí hlavu? Prasečí nohou

Od jisté doby podléhám poněkud paranoidní představě, že se mnou osud hraje falešnou hru. Obor, jemuž jsem v dobré víře zasvětila svoje studia, aktuálně ztrácí smysl. Ujišťuju se o tom, kdykoli otevřu televizi nebo (a to už dnes hodně zřídka) noviny.

Jako bych v zemi, kde jsem se narodila a vyrůstala, ztrácela schopnost chápat řeč, jíž se tady mluví. Nad novinami dlouho nevydržím, neb mne spolehlivě vytočí nejpozději třetí věta, totéž zcela pravidelně zažívám u televizního zpravodajství. Přímý přenos z parlamentu tu a tam snáším jen proto, že mne zajímá, jakou další formulační pitomost naši zákonodárci vynaleznou (vymýšlet se to nedá), aby vypadali "vzdělaněji", a tak náš společný jazyk prasí tak, že skuteční vepři by se za to vůbec nemuseli stydět.  Navzdory zajisté finančně náročnému týmu mediálních poradců vypadá jejich vyjadřování rok od roku hůř. Potíž je, že ani takto zprasený jazyk nezakryje myšlenkovou prázdnotu, byť se o to autor snaží, jak chce.

Fasujou prasečí nohu...
Co se to děje v českých médiích? Můj muž mi shovívavě a se značnou zkušeností z tuzemské žurnalistiky poskytl jednoduché vysvětlení: "To je přece jasný - když ráno přijdou do práce, nafasujou prasečí nohu a jdou na to.  A píšou a píšou..."
"Píšou" pochopitelně i televizní zpravodajové a moderátoři. Podle redakční hierarchie patrně fasují někteří prasečí nohu uzenou, jiní grilovanou, další pro změnu jen docela krátce restovanou a jiní už hodně, hóóódně uleželou. A podle toho taky vypadá, co z nich nakonec vypadne.
Základní metodou práce s prasečí nohou je princip ctrl. C - ctrl. V (tedy zkopíruj a vlož) a samozřejmě - jde totiž o byznys, jak byl pravil před lety nejmenovaný tiskový naiva -  je nutno pracovat efektivně, což výše uvedený princip umožňuje nad jiné skvěle. Není divu, že z novinářů se potom stávají lepší telefonisté či rozesílači mailovaných otázek. S kvantem toho, co musí "vyprodukovat", ať už s prasečí nohou nebo bez ní, se člověk ani nediví, že na skutečné zkoumání a kladení dotazů nemají čas a už vůbec je nezajímá, jestli jejich vyjadřování jen kopíruje nebo skutečně vyjadřuje, popisuje či nedejbože rozvíjí a obohacuje. Jejich jazyk je stále vepřovější a uzenější, občas i dost zapáchá, protože připomíná mluvu zdeúřední, a tedy pitomou.
Proč? Protože čeští novináři jsou slabí v kolenou a většinou zcela rezignovali na estetickou kvalitu své "produkce". Jazykem takové produkce je zákonitě naivní, ne-li rovnou zprasená, prefabrikovaná pseudočeština. 
A tak dnes máme "hned" v každé druhé větě (či titulku), ačkoli nejde ani trochu o určení času, pasivum bez pasiva (postavilo se, otevřelo se, ...), vždyť kdo by se trápil podmětem, že? Policisté "šetří", až se hory zelenají, ale vůbec přitom nespoří...(ono to zní tak nějak policejně odborně, že?). Nadskakuju, když z obrazovky zazní, že tam či onde si někdo (zas už) "přijde na své", zbožňuju, když někdo "hodlá" třeba otevřít školu, už ani neodhadnu, kolikrát někde někdo mínil, nebo míní, protože kdyby si náhodou myslel, tak by to asi nebylo dostatečně knižní, a tedy zcepenělé. A skutečně se mi zvedá žaludek, když někdo sám o sobě hrdě až pateticky napíše či vysloví v první osobě - já "dokáži". Takový autor či mluvčí je hyperkorektní blb, a co je horší, ani o tom neví.

Prasečí nohy speciální i rádoby odborné
Naneštěstí v dnešní době náš společný jazyk neprasí (vepři prominou, osobně proti nim nic nemám) jen uštvaní novináři, přestože v jejich případě člověk pořád spíše očekává, že vědí jak psát či mluvit. Jenže ti současní jsou jaksi příliš nasákaví, mateřštinou coby základním prostředkem své práce nemohou ztrácet čas, a tak se ("z důvodů efektivity") přizpůsobují prasení jiných.
Je obecně známo, že prasečí noha velikosti XXL už dávno narostla policejním mluvčím a jejich vyjadřování je rok od roku horší. Tím hůř, když novináři nedokážou prasismy z jejich svodek vzešlé včas přeložit a ke čtenářům případně divákům je vůbec nepustit. Ono je celkem zjevné, že dámy, či pánové, kteří za policii mluví, už ani novináři nejsou, jinak by nemohli vypouštět zcela vepřové věty typu "bylo podáno oznámení o podezření na utonutí", jako třeba ve včerejším zpravodajství TV Prima (11. července 2011).

Prasečí nohy různých rozměrů, kam se podíváš
Možná mi něco uniklo, ale snad už opravdu někde existuje nejméně vysoká škola, která speciálně školí v umění psát prasečí nohou. A pochopitelně jde o širokospektrální studium, které zahrnuje většinu oborů lidské činnosti, o nichž je dobré veřejnost dezinformovat, nikoli informovat. Mistry jsou v tomto směru pochopitelně čeští politici na všech úrovních.
Prasečí nohy XL, ale občas i XXL zdatně používají zejména tiskoví mluvčí, lhostejno které instituce (omluvou jim opět budiž efektivita výkonu, ale i potřeba vzbudit pochybné zdání jakési úřednosti či odbornosti). Mohutné prasečí nohy vlastní po Česku pochopitelně banky. Ty zřejmě zaměstnávají celé dezinformační prasečí týmy, stačí nahlédnout na internetová bankovnictví různých finančních ústavů, je to opravdu "žrádlo".  Vlastní kapitolu bych mohla věnovat "ajťákům", ale to je svět sám o sobě a hlavně zcela pro sebe.
Komická i děsná je dnešní potřeba "odbornosti". A tak se kdekdo snaží aspoň pseudoodbornou mluvou naznačit, kdo je a co všechno ví. Už jsem slyšela i pokus omlouvat takové "odborné" vyjadřování stylem - to víš, jsou to odborníci, oni nevědí jak to jednoduše říct... Co je to za pitomost? Poslouchá-li člověk skutečné odborníky, třeba profesora Pafka nebo profesorku Illnerovou, většinou nemá problém ani s porozuměním ani s úrovní jejich projevu. A kupodivu schopnost mluvit kultivovaně nikdy nijak nesnížila jejich odbornost. Pořád samozřejmě existuje vyjadřování odborné a prostě sdělovací, ale nezmanená to, že odborné vyjadřování je závislé na několika jednoduchých syntaktických spojeních, výrazových prefabrikátech a slovníku co možná nejcizokrajnějším. Otázka totiž zní, jestli takový odborník informovat chce anebo nechce.

Prasečí noha z moci úřední
Náš národ obecně má ještě z časů c. k. monarchie problém se vztahem k úřadům. A tak se snad i podvědomě pořád snaží rovněž svůj jazyk přizpůsobit, změnit a vytvořit cosi jako mluvu úřední, mluvu velice svéráznou a velice těžko stravitelnou, neboť - jak známo z časů monarchie - na chudej lid musí bejt přísnost.
Tato mluva by logicky neměla být nijak odlišná od té obecně rozšířené. Leč není tomu tak, neboť úřední šiml řehtá zásadně prasečí nohou. Přesvědčila jsem se o tom před lety, když můj syn obdržel jakousi úřední písemnost, podepsanou vedoucí příslušného oddělení či odboru. Ač jsem se snažila sebevíc, ztrácela jsem se ve sdělení, zakletém v jediné větě, rozlezlé téměř na tři řádky. Nepochybuju, že autor či autorka byl s výsledkem spokojen, neboť první pravidlo poctivého c. a k. úřadu znělo a zní - neinformovat. A když už, tak rozhodně ne na první přečtení. Dokonce jsem se setkala s mladým mužem, který se (marně) snažil vysvětlit mi, že on se ani nemůže vyjadřovat srozumitelně, protože jeho nadřízený po něm chce vyjadřování úplně jiné, jinými slovy - vyžaduje od něj doslova a bohužel i do písmene prasečí nohu a pěkně rozleželou.

Prasečí nohou snadno a rychle
Jak se takový paskvil (rádobyúřední či pseudoodborný) pozná? Tak především se totálně zbavuje sloves. Ta jsou tak nějak subkulturní, menšinová, nechutná a vůbec - k čemu plnohodnotná, plnokrevná a ke všemu plnovýznamová slovesa, když si můžu vystačit s být, konat či činit a konstruovat nesmyslné věty, či řetězit genitivy jeden za druhým v duchu "oznámení plnění činění", hlavně proboha žádné sloveso! A pár facek ne? To je nakonec taky genitiv, ale jen jeden, krucinál... Následkem toho vznikne věta, která se ztrácí sama v sobě, protože chybí-li solidní sloveso, tak nelze tvořit věty, přesněji řečeno souvětí, vzniká cosi jako kláda, natvrdlá jitrnice, kterou ale nelze pozřít na jedno kousnutí, takže čtenář se jednoduše dusí, ale stydí se říct, jděte s tím do ...
Kdo vlastně všechny ty zoufalce, mastící podle pravidel prasečí nohy, nutí, aby nepsali jak jim zobák narost´ a místo toho hromadili klišé, floskule a prefabrikáty,a  když už neví jak dál, tak si zkrátka vypůjčí odjinud?
Onehdy jsem si zakoupila (vyhozené peníze) slovník "neologizmů". No je to dobře, že je máme černé na bílém  - všechny ty do mateřštiny špatně přeložené nebo dokonce nepřeložené výrazy, třeba "logistická centra", která přece nemohou být jenom "sklady", anebo "sofistikovaná řešení", která prý nemají ekvivalent v češtině. Fakt ne? Nebo se jen někdo nechce nebo neumí vyjadřovat česky?
Která prasečí hlava jako první v této zemi vypustila z úst "logistické centrum"  a která další neodolala zjednodušené metodě ctrl-C ctrl-V?
A kdo si pak otřel mastná ústa froté ručníkem?

Zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk...
Kdysi jsme se spolužáky u branické desítky dumali nad dějinami české literatury z počátku 19. století, načež jeden z nich s poněkud pivní artikulací odtušil: "Že radši nesouložili..."  Prožíval existenciálně i hormonálně náročné období, tak jsme se jen chápavě uchechtli a dál listovali v ohmataných skriptech a velice, velice neuspořádaných poznámkách.
Leč - jak přibývá šedin, vrásek a hypertenze, začínám ten opilecký bonmot vnímat spíše jako vnuknutí či slova prorokova, který nahlédnuv do budoucna, zaplakal nad zmarněnou minulostí.
A nebyl sám. Je to už pár let, co si Jiří Dědeček posteskl, že se asi musíme smířit s tím, že čeština jako jazyk zmizí a nahradí ji cosi jako zparchantělá angličtina. Je to dost hrůzná představa a vypadá to, že se naplňuje. Ale nějak pořád nejsem stavu přijmout tenhle "vývoj" jako přirozený.
Neochota ctít přirozená pravidla naší společné mateřštiny je jen lenost, lemrovitost, šlendrián. A šlendrián, jak známo, nezrodila doba totalitní, ani ta předtotalitní, prostě tu s námi vždycky tak nějak byl, jen se mu dařilo čas od času hůře či lépe, teď zrovna - obávám se - lépe. Vždycky se ale chválabohu našel někdo, kdo si ze šlendriánu, zahnízděném v naší společné mateřštině, dokázal udělat srandu a vysmát se rádoby úředním mamlasům a pseudooborným žvástům.
Proč to dneska nikdo nedělá? Není čas? Nejsou lidi?
Odpověď se nabízí, i když není vyčerpávající: naše slabonohá tištěná média téměř výhradně vlastní majitelé nijak prestižních německých tiskovin. Ale co se děje s naší mateřštinou v České televizi coby médiu veřejné služby, to je zcela mimo moji představivost. A především vůbec nechápu proč.
A proč se mizerné vyjadřování rozlézá jako plíseň do všech společenských sfér a nikoho to nezajímá?
Ono se to totiž hodí. Rádobyodborným blábolem se dá hodně zakrýt - třeba špatně upečená reforma nebo neochota odpovědět na jasně položenou otázku.
Není dobré podceňovat vlastní jazyk, neboť i v případě politiků (a kohokoli) platí - předveď, jak se vyjadřuješ, uvidíme, co jsi zač. Vypouštíš do veřejného prostoru (mastné) bubliny jako absolvent kurzu prasečí nohy, nebo jsou to skutečně myšlenky, které stojí za to poslouchat?
Pozoruhodné je, že jediným a výlučným smyslem stylu prasečí noha je nasadit někomu psí hlavu - nikoli vepřovou. Přiznávám, že s tímhle paradoxem si nevím rady.
Možná je to důkaz, že psát a vyjadřovat se prasečí nohou je jednoduše blbost...