Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

... a tady tento pytlíček!

8. 01. 2011 22:11:08
Soumrak padl a můj muž na mne z hlubin své pracovny na otázku, co kutí, tak nějak zasmušile broukl - ále, nic moc. A snad aby dovysvětlil poněkud ochraptělou odpověď, dodal: "Umřel Dienstbier."

Zaskočilo mne to.
Dienstbier? Poslední Mohykán? Poslední slušný? Umřel? Jak to?
Bože. Znala jsem ho asi tak jako jiné současné politiky - tedy přes televizní obrazovku nebo jeho texty. Ale na rozdíl od naprosté většiny z nich jsem si ho vážila, protože jsem si ho mohla vážit. Neměla jsem to štěstí, abych ho poznala osobně, ale měl nepochybné kouzlo osobnosti, a pokud mohu soudit, nestylizoval sám sebe do jakési bezkrevné postavy podřízené stranickým direktivám. Nemusel klopotně hledat slova a potvrzovat vlastní fundovanost nesmyslným pseudoodborným výrazivem. Nepotřeboval to. Troufám si tvrdit, že své posluchače, případně čtenáře jednoduše zaujal přívětivou shodou mezi svými vědomostmi a smyslem pro humor.

Zapomenutá tiskovka
Lidská paměť působí dost zvláštně. Vlastně první, co se mi vybavilo, když jsem se tu smutnou zprávu dozvěděla, byla jakási tisková konference, kde ukazoval insignie úřadu, jímž byl jako představitel naší země pověřen. Už si vůbec nepamatuju, o jaký úřad tenkrát šlo (snad to nějak souviselo s NATO a bezpečností v Evropě), ani jakou funkci měl tehdy konkrétně on. Ale nikdy nezapomenu, jak nádherně dokázal odlehčit atmosféru, když přítomným ukázal jakési nanejvýš z hlediska celoevropské bezpečnosti důležité razítko, a jak tehdy řekl, "tady tento pytlíček", kam se zmíněné razítko mělo ukládat. Smáli se tehdy úplně všichni zúčastnění.
Ono se tehdy nějak vůbec mnohem víc smálo i při dost oficiálních příležitostech.
Prkotinka, já vím, navíc minulým časem už hodně zmatnělá. Jenže prkotinkami je dlážděna naše paměť a naše vnímání těch druhých. Od té doby jednoduše vím, že Jiří Dienstbier měl rád legraci. A smích zlidšťuje. To až o téměř dvacet let později to vypadá, jako by smích a humor k politice nepatřily, jako by znevažovaly posvátnost lidí s politikou spjatých, jako by zejména oni netušili, že právě tohle nanebevynášení sebe sama je od jejich voličů téměř jistojistě odstřihává.
Jiří Dienstbier patřil k novinářům, s nimiž bych si v čase, kdy to pro mne bylo aktuální, přála pracovat. A protože mám jisté povědomí o existenci, historii a společenském a myšlenkovém vývoji dříve jugoslávské části Balkánu, mohla jsem si ho vážit i za to, co říkal a prosazoval v rámci svých dalších aktivit právě o tomto rozbolavělém a neklidném kousku Evropy. Neupadal do účelových proklamací a výzev typu Na Bělehrad! jako jiní méně informovaní, právě naopak - upozorňoval na rizika krátkozrakých a jednostranných řešení, varoval před huráuznáváním Kosova.
Věděl, že demokracii nelze nikam vnášet na bodácích bajonetů.

Laskavý humor - nedostatkové politické zboží
Přiznávám, že mne odchod Jiřího Dienstbiera zasáhl. Ze svého disidentství si nikdy nedělal pomník (a že by mohl). Nepotřeboval to.
Co jiní dohánějí klopotnou snahou přesvědčit o své fundovanosti neskutečně falešným, až bych řekla antičeským slovníkem, zvládal s bravurou a naprosto přirozeně. Přiznávám, na současných politicích napříč politickým spektrem mi vadí především naprostá neschopnost vyjadřovat se přirozeně a česky (nevím, který mediální expert jim radí, aby mluvili jako roboti a internetové "překladače").
Přirozenost, slušnost, ale také inteligence a schopnost jednoduše a věcně formulovat, falešně si nehrát na něco, co nejsem - to jsou vlastnosti, které bych ocenila u všech, kdo vstoupí do politické arény. Jiří Diensbier byl navíc schopen právě onoho jemného a laskavého humoru, který u jiných současných politiků naprosto postrádám. Politici daleko mladší než on možná právě pro ten naprostý nedostatek šarmu působili vedle něj jako seschlí starci.
Smolný lednový den, je mi obyčejně lidsky líto, že Jiří Dienstbier odešel. Bude mi chybět jeho pobavený úsměv i moudrý pohled na nedozrálé hemžení na naší politické scéně. Pro mne byl svým způsobem synonymem pro politickou kulturu. A to je dnes aktuálně a konkrétně v těchto dnech velmi nedostatkové politické zboží.

Autor: Dana Havlenová | sobota 8.1.2011 22:11 | karma článku: 43.75 | přečteno: 7571x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Sova

Proč je v ČR tak draze? Vysvětlení je jednoduché….

V článku bych rád přinesl prosté, ale zcela jasné vysvětlení, proč je v České republice tak draze a, což s tím přímo souvisí, proč jsou i jiné služby a například potraviny tak nekvalitní.

21.9.2018 v 22:42 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 239 | Diskuse

Karel Trčálek

Jemenské hladovějící děti mají štěstí, nejsou to uprchlíci, vezme si je Česko

Padesát syrských sirotků? Nebuďme přízemní troškaři a nabídněme nový domov půl miliónu hladovějících jemenských dětí. Bát se ničeho nemusíme, nejsou to uprchlíci

21.9.2018 v 19:19 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 401 | Diskuse

Pavel Starý

Arogance moci Finanční správy

Od chvíle, co ministerstvo financí řídí hnutí ANO, začaly se ve velkém měřítku používat zajišťovací příkazy, zřejmě pod vlivem hesla: "všetci kradnú". Přitom v soudních sporech zatím Finanční správa prohrála 35 z 89 případů.

21.9.2018 v 18:15 | Karma článku: 23.13 | Přečteno: 640 | Diskuse

Dušan Póč

Chceš volit? Přijď do modlitebny. Záměr? Vychytralost? Hlavně neúcta

Vlnu nevole vyvolalo umístění jedné z volebních místností ve Vsetíně do prostor Sboru Církve bratrské. Nevím, zda jde o legální postup. Ale co vím, jde, s ohledem na (ne)popularitu lidovců na radnici, o nešťastné rozhodnutí.

21.9.2018 v 17:29 | Karma článku: 13.78 | Přečteno: 279 | Diskuse

Jan Dvořák

Premiér hodil europoslankyni Šojdrové těžkou rukavici

Odpoledne má dojít – a možná, že už došlo, záleží kdy tenhle text budete číst – k setkání europoslankyně Šojdrové s premiérem Babišem. Chce mu sdělit autentické a konečné znění své výzvy k přijetí syrských sirotků.

21.9.2018 v 14:05 | Karma článku: 33.26 | Přečteno: 1483 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1664
Tko sam, što sam... Snad jen snílek, toužící po troše mlhy.




Najdete na iDNES.cz