Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nad Colours 2010 zavěsili (oranžový) mrak

19. 07. 2010 19:18:20
Na festival Colours of Ostrava chodím už léta a upřímně ráda. Vždycky si odtud odnesu nějaký větší či menší muzikantský pokládek, vždycky mne tady něco obohatí, objevím něco, co jsem zatím neznala a co se pak stane stabilní součástí mé fonotéky.

A stejně to bylo i letos, i když přibyl tvrdý alkohol (bůhví proč), ostraha se tvářila nekompromisněji, než jsem bývala zvyklá (čertví proč), a slunce pražilo jak na Sahaře (hádejte proč). Festival mne nezklamal, atmosféra byla fajn a já se těším na další ročníky, i když moje skráně šedivějí čím dál víc a v tisícihlavě nadšeném davu se mi stojí rok od roku hůř. Ostatně letos jsem si vděčně poseděla na tribunách v blízkosti velkých i menších pódií (zaplaťbůh).
Festival byl úchvatný jako každý rok, užila jsem si ho jako patrně naprostá většina návštěvníků.
Ale jedna věc mne iritovala. A nebyl to ani tak problém festivalu.

Nad areálem, stejně jako nad celým městem, po celou dobu konání festivalu visel mrak. A to i ve dnech, kdy nebyl z meteorologického hlediska ani mráček. A nebyl to ani trochu obrazný či metaforický mráček.
Teletextové informace byly nekompromisní - po tři ze čtyř festivalových dní bylo v Ostravě nadlimitní množství polétavého prachu ve vzduchu. Česky řečeno - my všichni jsme tady opět dýchali karcinogenní hnus, který s klidným svědomím a s velmi veřejným souhlasem odpovědných úřadů, místních, krajských i republikových, vypouští do světa neviditelní a stále oficiálně bezejmenní viníci. Těžko říci, zda domorodci tak mocně přitápěli ve vedrech více než třicetistupňových pet-lahvemi nebo zda v téměř liduprázdných ulicích tolik čoudila neviditelná auta (já je tam v pátečním, sobotním ani nedělním odpoledni neviděla, sama jsem na Černou louku jezdila občansky zodpovědně výhradně tramvají).
Přesto (a nebo možná právě proto) se pár kroků od vstupní brány festivalu hrdě tyčil k nebi prostorný stan, nad nímž se vesele třepotal oranžový balón, tvarem spíše vzducholoď, hrdě připomínající Arcelor Mittal coby jednoho z jasně deklarovaných sponzorů.
Oranžově ocelářské memento?
A co nám vlastně dobrodinci z Mittalu chtěli na festivalu připomenout? Že by své nehynoucí sepětí s regionem?

Oranžová skepse
Člověka místního určitě hřeje, že zrovna tahle firma připlatila na událost, která v regionu zatím nemá obdoby. Mám kupodivu velmi neodbytný pocit, že je to ale příliš málo. Možná by příště táž firma mohla návštěvníkům prokazatelně žijícím v Moravskolsezském kraji umožnit vstup zdarma. Že by takový oranžový příslib?
No, nikdy jsem nebyla přehnaný optimista. Stačí, že oranžové barvy společnosti Arcelor Mittal letos návštěvníkům jen skromně připomínaly události spojené s působením firmy ve městě. Třeba mimina dusící se za časů inverze v nedávných měsících. Na tom nic nezmění (úsměvná) žaloba města Ostravy na stát, ani náhlé zviditelnění firmy při akci tak skvělé, jakou Colours of Ostrava bezesporu je.
Oranžová vzudocholoď plápolala nad festivalovým mumrajem jako tichý, ale neodbytný duch, vznášející se nad vodami, a decentně a jemně upozorňovala - pozor, už je červenec, už jen pár měsíců zbývá do časů inverzí a astmatických záchvatů, časů, kdy analýzy pracovníků akademie věd přestanou být jen rychle zapomenutelnými tabulkami a nesrozumitelnými údaji a začnou být až drasticky živé a akutní.

Kdo všechno se ještě přiživí...
Colours of Ostrava jsou stabilně kvalitním příspěvkem k ostravské amibici získat pro město ocenění "město kultury". V souvislosti s oranžovou vzducholodí Arcelor Mittal člověka jen napadne, kdo všechno se v téhle souvislosti sveze a přiživí na místním patriotismu.
Ostatně ta ze široka a daleka viditelná vzducholoď ze své nadpozemské výše vkusně připomněla, že to byla právě firma Arcelor Mittal, kdo před pár měsíci oslovil zpitomělou ostravskou veřejnost plakáty s nestoudnou informací na úrovni propagandy padesátých let. Dva roky před možným spuštěním do provozu dobrodinci z Mittalu hlásili: Odprašujeme!!! Kdyby nešlo o zdraví, byla by ta přihlouplá uklízečka s vysavačem úsměvná. Ale zjevná nepravda nikomu nevadila a onen nanicovatý plakát visel týdny v centru města málem jako firemní vzducholoď nad svobodomyslným festivalem, kde rozhodně nevzývají kapitalismus jako spásu světa. Inu, kouzlo nechtěného.

Lehkomyslně oranžová vzducholoď, plující nad festivalovým mumrajem, mi nakonec připomněla ještě jeden dost crazykomický fakt - že totiž ministerstvu životního prostředí velí hoch, který by prý za český průmysl dýchal.

Naštěstí pro něj, (už) nemusí dýchat v Ostravě.

Autor: Dana Havlenová | pondělí 19.7.2010 19:18 | karma článku: 13.69 | přečteno: 1536x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Klára Markovičová

Šneci nekoušou aneb jarní úroda je na spadnutí!

Nikdy mě nenapadlo, že si ve svých sedmadvaceti budu sázet stromy a kácet zahradu. Já – holka z města? Osud mě totiž zavedl úplně jinam, než jsem plánovala.

18.5.2018 v 16:39 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 265 | Diskuse

Tomáš Rejtek

Poslanci za Pirátskou stranu budou žádat mimořádné jednání sněmovny

Poslanec Pirátské strany Radek Holomčík požaduje svolání mimořádného jednání Poslanecké sněmovny, ke stavu lesů v České republice.

15.5.2018 v 1:00 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 498 | Diskuse

Evžen Korec

Nakopnutý holub na cestě k první vraždě

Další nedávno objevené případy množíren psů a týrání zvířat rozvířily debatu o případném zpřísnění zákona o ochraně zvířat.

11.5.2018 v 10:52 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 631 | Diskuse

Tomáš Flaška

Jak se kácí strom

Onen strom měl v průměru asi 160 cm a obvod přes 5 metrů. Zvenku se začínala objevovat houba a při silném větru ty odlámané větve a větvičky létaly už dost divoce. Musel dolů.

9.5.2018 v 11:23 | Karma článku: 25.16 | Přečteno: 544 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Příroda je mocná čarodějka

Když chodíte ven do přírody, nebo pravidelně někam jezdíte po 2 až 3 týdnech, zjistíte, jak se stejné místo proměňuje. Jak tam kouzlí příroda.

8.5.2018 v 20:58 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 150 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1663
Tko sam, što sam... Snad jen snílek, toužící po troše mlhy.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.