O volbách, zesnulém Ferdinandovi a novodobé formě vyvolávání duchů

Jak vlastně právě uplynulé volby skončily? No nevím, nevidím zrovna důvod nasednout na invalidní vozík a zvolat: "Na Bělehrad!". Daleko spíš se mi křiví ústa zjištěním, že  nám (zase) "zabili Ferdinanda…“ A to nejsem ani trochu Müllerová.

Miroslav Novák už má coby krajský zastupitel leccos za sebou, dokonce působil i jako náměstek pro životní prostředí. O malých prachových částicích však zřejmě ještě neslyšel. Neměl by ho šéf příslušného odboru už konečně aspoň trochu informovat? iDNES.cz

Prý jsou volby oslavou demokracie, pravil krátce po jejich vypuknutí náš čerstvý a tak nějak zprudka jmenovaný ministr spravedlnosti (Blažek). Možná neví, jak vypadá oslava, možná je masochista.
Čas bezprostředně předvolební je totiž spíše pomstou politiků na voličích než co jiného.
Voliče je totiž především nutno vyděsit, aby snad neudělali něco nepředloženého, například aby do již ustálených vod nevpustili nějaký nový živel. Hodí se vše, dokonce i nevkusné příšery z jakéhosi mythického pralesa, nejvíc ze všeho vypovídající o intelektuálním klimatu v hlavě příslušného kandidáta. Ani tyhle volby nepřinesly nic výrazně nového a ani přinést nemohly - v regionálním rybníku jsou totiž pořád stejné mřenky. Nic na tom nezmění ani trudný fakt, že zhruba měsíc před volbami ztratí protřelí politici paměť a zapomenou, že už jedno či více volebních období měli k tomu, aby se postarali o svoji politickou budoucnost (tedy skutky, nikoli slovy, či vahou svých stranických funkcí). Vyrážejí do ulic, nechávají se (dobrovolně) vláčet médii a ještě za to platí. Vyzbrojeni stranickými klišé, papouškují cosi o životním prostředí, vzdělanosti, zaměstnanosti, rozvoji kraje a plkají a plkají.
Někdy si říkám, že zřejmě i volič je stižen podobnou slepotou a možná i ztrátou sluchu. Ačkoli mu totiž regionální politici metají z televizní obrazovky do tváře pořád stejné pitomosti, volí taky pořád stejně. Naštvali mě pravičáci, tak obarvím mapu republiky do oranžova, naštvali mě ještě víc, tak přidám trochu víc červeně. A když už oranžády vypustí modrým rybník, je to "konec demokracie" (Filipiová). Přitom o tohle přece už dávno nejde.
Kandidátky stran v regionální politice již zahnízděných (a naneštěstí i ve voličském povědomí) nenabízely téměř nic, co by stálo za pozornost. Ostatně volební televizní spoty a příslušné OVM to zcela beze zbytku potvrdily.

Ztráta paměti v přímém přenosu a mandarínův sen
Pro mne nejúžasnější bylo přesvědčení tehdy ještě hejtmanského náměstka Nováka, že s životním prostředím v regionu už se málem nedá dělat nic. Prašnost prý se o tolik zlepšila, že už to víc prostě nejde a hlavně -  místní znečišťovatelé už s tím ani víc udělat nemohou. Kde vzal tu jistotu, netuším, ale je mi jasné, že hejtmanský kandidát ČSSD právě prodělal akutní OVM-amnézii, neboť před volbami nic není vzdálenější než realita, navíc tváří v tvář televizním kamerám. Že by ve funkci náměstka pro životní prostředí nikdy neslyšel o malých prachových částicích? To by mne překvapilo, neboť už i Jiří Bílek (ostravský Zdravotní ústav) poměrně veřejně připomíná, jak jsou nebezpečné a proč (a dokonce „na setkání se zástupci kraje“). Pan náměstek nejspíš chyběl.
Ale když už vzpomínám na ty vpravdě nanicovaté předvolební OVM, musím přiznat, že mne v nich zcela okouzlil kandidát TOP 09. Prý pošle z našeho regionu misi do Šanghaje. Pohled se mu při tom leskl tak, že jsem snad ani nemohla uvěřit, co že to vlastně národu říká. Ale zopákl to pak ještě párkrát. A tak jsem konečně pochopila - Pavol Lukša není žádný Robin Hood. Je to snivý mandarín, tesknící po vzdálené vlasti.

„Nová cesta vpřed“
Naneštěstí jsem pamětník. Partajní rétorika komunistických papalášů byla vždycky k smrti otravná,  postrádala vkus i fantazii. Dodnes se mi ježí chlupy, kdykoli se někde zjeví  nějaký její pohrobek (snad je to nějaká novodobá forma spiritismu). A i když to tak zatím nevypadá, novodobí papaláši (a dávno to nejsou ti komunističtí) páchají sebevraždu, pokud v duchu známého „abych neřekl něco, co nechci slyšet“ do zblbnutí opakují stranické pravdy, které ale dávno ztratily nejen obsah, ale i úroveň.
Tahle nemoc z politické příslušnosti se bohužel nevyhýbá ani těm nejmladším, kteří by snad měli být vůči takovému dědictví chráněni. Ale nejsou, a tak si nevidí do úst, potažmo na leták. Jeden mi poslal do schránky kandidát moravskoslezské ODS na funkci hejtmana, a tak jsem si mohla přečíst, že to, co razí, je „Nová cesta vpřed“.
Kdyby pan Sventek nebyl mezi etablovanými partajníky vlastně kuře, řekla bych, že text bohapustě opral z některé stranické příručky z časů před perestrojkou. Sice mne udivil (a pobavil) „pozitivním postojem“ (k čemu, to už jaksi nesdělil, snad k následnému volebnímu neúspěchu, kdoví), ale také strhující hromadou značně bezobsažných frází (a to už tak zábavné nebylo). Jak snadno se mezi lid vypouštějí hesla typu „zvýšení vzdělanosti kraje“, „pozvednutí úsilí a snah podnikavých lidí“, „čistější kraj a jeho pozitivnější vnímání“, „zkvalitnění veřejné správy“…
Snad by si měl mladý muž, představující zřejmě budoucnost regionální ODS, raději ujasnit, co je vlastně vzdělanost: jestli je to počet vysokoškolsky vzdělaných nezaměstnaných na metr čtvereční, nebo třeba počet lidí, kteří umí svoje řemeslo, nestydí se za něj a kromě toho je nezblbne kdejaké přihlouplé předvolební heslo. Možná by pak – a možná nejen on – vážil každé slovo. Jak chce zajistit stovkám absolventů-vysokoškoláků práci v regionu, bude-li jich každým rokem víc a víc? A jakou úroveň to vzdělání má? Je nad slunce jasné, že ti, kdo skutečně za něco stojí, nebudou sedět na místě a budou hledat uplatnění mimo region a pravděpodobně i mimo republiku, bez ohledu na ovzduší, špinavé chodníky a zanedbanou krajskou metropoli.

„Ferdinand“ zesnul, regionální bašty stojí dál
Jsme všichni tak zpitomělí drábkovsky nanicovatými reformami a kalouskovskou finanční vivisekcí? Nejspíš jo, a tak máme, co jsme chtěli. V krajských volbách byl tedy "Ferdinand" zabit dozajista. Leopold Sulovský sice (chválabohu) nakonec dojel "byciklem" až do senátu, ale je pořád ještě jedním z mála. Rozhodně je to lepší, než kdyby tam voliči propasírovali „starostu, kterého známe“.
Skončím citátem, který připomíná Quirinna Böhma, Ottfrieda Fischera a nepříliš vzdálené vrcholky bavorské, který putoval před volbami internetem v jedné z předvolebních instruktáží, jak dát aspoň nějak najevo, že lidé v téhle zemi chtějí cosi zásadního změnit: „Kdyby politici tušili, že se volbami něco změní, dávno by je zakázali.“
Těžko k němu cokoli dodat, maximálně se lze obávat, že nejpozději za pár měsíců vypuknou volby další...