Předvolební krize aneb Babo raď

Situace před volbami do senátu mi v našem volebním okrsku připomíná louži a okap za průtrže mračen. Ať si stoupnu, kam chci, stejně budu mokrá.

Je pozoruhodné, jak pobyt v politice člověka poznamená. Leo Luzar je o pět let mladší než já a vypadá(nejméně)o pět let starší.http://ostrava.kscm.cz/

Kandidáty do senátu jsou totiž už protřelí šíbři (Sibinský, Lachnit, Luzar, Molendová) nebo mají dres strany, kterou prostě volit odmítám (KSČ). Nebo je vůbec neznám (Štědroň). Anebo jsou horolezci (Sulovský).
Jenže já volit chci.
Ale chci volit člověka, kterého znám a kterého si můžu vážit.
Už jsem tady tesknila nad elaborátem, který mi nechala vnořit do schránky na dopisy kandidátka ODS Dagmar Molendová, takže nebudu unavovat důvody, proč je mi paní doktorky líto. Navíc politika ODS na území státu, ale i kraje mne nijak nepřesvědčila o tom, že stojí za jakoukoli podporu z mé strany. Je asociální, kompromisnická, zbabělá, občas i docela hloupá. Naposledy mne o tom přesvědčil poslanec Stanjura, když zvedl hlas v OVM, že jeho rodná strana přece už dávno upozorňuje, že si lidé mají spořit na horší časy...  Snad by měli lidé Stanjurova typu více chodit mezi normální smrtelníky a nevrtat se toliko ve statistikách. Navíc mi její představitelé (a poslanec Stanjura je v tomto směru nepřehlédnutelný) připadají jako roboti, neschopní jakéhokoli lidského výroku, natož projevu. V tomto směru – musím se přiznat - mne překvapil lídr kandidátky ODS do krajských voleb David Sventek, který je schopen dokonce se i usmát (a to dokonce i na předvolebních plakátech). Ale nikdo mi nezaručí, že v dalších funkcích taky „nezplechovatí“. Takovému nebezpečí bych ho nerada vystavila, tudíž kvůli němu svůj vztah k ODS určitě nepřehodnotím.
Ale zpátky do senátu.
Starostu našeho utěšeného obvodu, dnes již magistra Sibinského, do senátu taky posílat nebudu, má přímo tady u nás v Ostravě a dokonce ve svém volebním obvodu nedořešených potíží habaděj a měl by je snad raději vyřešit než se drát ausgerechnet do téhle části parlamentu.  Nevím, proč ostravská sídliště vypadají, jak vypadají. Už léta mi pije krev, když se za deště vypravím do nejbližšího supermarketu. Ale bez holínek se to nedá zvládnout, neboť chodníky se mění v soustavu kalných lagun. O místních psích hovínkách už byly napsány litanie, ale pořád zřejmě chybí „politická vůle“ s nimi něco udělat, přestože vylepšují celkový dojem, kam oko pohlédne.
Možná by starosta, „kterého známe“ měl spíše než úprk do senátu uskutečnit aktuální vizi senátorů-čekatelů (Molendová, Lachnit, je to zřejmě nakažlivé) a z Bělského lesa konečně už vytvořit „zelenou oázu obvodu“ . Osobně bych se přimlouvala spíše za odstranění psích exkrementů a zušlechtění místních chodníků, Bělák mi připadá zelený poměrně dostatečně sám o sobě. Vůbec mám neodbytný pocit, že Ostrava-jih by měla více pozornosti soustředit na člověka pěšího, tedy chodce. Z moci své starostenské funkce k tomu má pan starosta Sibinský nepochybně blíže než ze senátu. A právě proto kandidátu ČSSD svůj hlas nedám. Navíc hrozí, že se bude chtít zuby nehty držet obou funkcí a to mu taky nemůžu udělat s ohledem na jeho psychické zdraví.
Dva kandidáti dvou komunistických stran mne upřímně děsí. Pan Luzar rád vystupuje na schůzích městského zastupitelstva a nezapře tam svůj skalní původ ani přesvědčení. V paragrafech se bezpochyby vyzná, v jazyce magistrátních tiskovin taktéž (a to je rozhodně záviděníhodná kompetence). A určitě schválí vše, co mu matička strana doporučí, neboť stranicky je zajisté loajální a následkem toho nechápu, proč bych měla plýtvat hlasem zrovna na člověka, který mne zaujal snad jen tím, jak je – navzdory své stranické příslušnosti a 22 let po převratu - na veřejnosti nabubřelý.
Kandidátku KSČ neznám vůbec, proto ji volit ani nemůžu.
Kandidáta hnutí Ostravak naopak i trochu znám, a přesto nemám pocit, že bych ho měla potrestat tím, že mu poskytnu svůj hlas, aby místo na horách bivakoval v senátu. Upřímně řečeno – mne osobně horolezecký um (na němž zejména je jeho volební kampaň založena) o ničem nepřesvědčuje. Snad jedině o tom, že bude schopen vydržet v senátu i za značného chladu a nepohody, možná i bez jídla a pití… (kdoví, snad mají Ostravaci nějaké zatím tajné informace, proto zvolili ze svého středu právě takto odolného jedince).
Kandidáta Strany práce opět neznám, s lecčím, co napsal na webu této strany bych snad i souhlasila, ale její název se mi nelíbí, nemám pocit, že se má člověk k smrti dopracovat, nebo upracovat, zkrátka s ní filozoficky nesouzním. 
Tváří v tvář volbám vím jediné naprosto jistě – nabídka kandidátů v mém volebním obvodu je tak nezajímavá, že vážně nevím, co s tím provedu. Opravdu mne baví doporučení politologů a volebních expertů, abychom do urny nevkládali přetržené lístky nebo prázdné obálky. Mám tedy dát hlas komukoli, koho vůbec volit nechci? S personální bídou, jaká zalehla volební obvod č. 71, náš volební systém, ani příslušní experti zjevně nepočítají.
Avšak kde nic není, ani smrt nebere. Přesněji řečeno v tomto případě – nedává. A když už tady říkám A, musím říci i B:  Jsem naštvaná na strany, které bych volila i do senátu, kterým jsem ale jako volič nestála za námahu, aby mi svého kandidáta nabídli. Náš volební okrsek není zase tak miniaturní.
Tak příště, snad.