Oranžová marmeláda aneb Kdo má schytat pravý hák?

Oranžová kaše se rozlila naší utěšenou zemičkou od západu k východu i od severu k jihu. Kdo zrovna oranžovou nemusí, nemá kam šlápnout. Chlapci z ODS se zřejmě dlouho radili, jak z té oranžové bryndy vypadnout se ctí, a vymysleli motto: Na levý hák odpovíme pravým.

Ten  nápad je úchvatný – do ringu vbíhají naši političtí představitelé v modrých a oranžových trenkách, faldy se jim na třásají (většinu bych upřímně řečeno v trenkách vidět nechtěla) a jdou si  vzájemně po nose.

Proč nedopřát plebsu trochu zábavy podobně jako na pondělní mimořádné konferenci ODS ke druhému kolu senátních voleb, kde předseda Topolánek nový reklamní projekt své strany představil. Po pravdě – nebyla to taková sranda, jako nedělní povolební televizní OVM, ale to se dalo čekat. Nicméně překvapení přišlo.

Povlávající lesklá modrá látka za premiérovými zády cudně halila další z marketingových tahů strany. Poté, co se vyslovil rovněž předseda senátu Sobotka (zatímco dva přítomní budoucí senátní kandidáti živě mlčeli), bylo tajemství skryté v oslnivé modři odhaleno.

V plné kráse se představil volební plakát, který voličům ODS současně děkoval i zval je k boji. Jsou na něm dvě boxerské rukavice mířící proti sobě. Jedna je oranžová, druhá modrá.

Není nad názornost.

Pravý hák? Ten už přece svůj cíl zasáhl

Představitelé ODS, opojeni tím skvělým obrazem, tedy vstupují do ringu. Už se vidí, jak davy šílí a lesklé trenýrky borců házejí hedvábné (namodralé) pablesky do všech stran. Má to jen jeden háček: ten zlořečený  „levý hák“ jim neuštědřili Paroubkovci a ČSSD, ale voliči.

Tedy voličům teď „za to“ hrozí pravým hákem?

Nestačili si všimnout, že „pravý hák“ už voliči slízli a dodnes ho neskousli?

Tak to je smůla, milí borci s bojovně naolejovanou hrudí. Pokud nezačnete opravdu vnímat, co se v této zemi při volbách stalo, začne ta zatím oranžová s dost vysokou pravděpodobností rudnout. 10, 9, 8, 7,…

Premiér a předseda senátu zřejmě předchozí roky až do posledních krajských a senátních voleb prospali, jinak si to překvapené zděšení a nechápavost neumím vysvětlit. V náhlém návalu posametového vlastenectví připomněl Sobotka, že se blíží 19. výročí sametové revoluce a prý se začínáme vracet tam, kde jsme byli (!). A budou nám vládnout komunisti se sociální demokracií (!!). Prý by se nerad dožil toho, aby za pár let musela vypuknout další sametová revoluce (!!!). 6, 5, 4, 3,…

Kdo za to může… Nebo spíš co?

Týmy specialistů na všechno možné teď budou zavářet mozkové závity, aby našly vysvětlení, co za krajskou volební oranží vězí a kdo je tedy vinen. Jistě budou přinášet řadu velmi vědeckých analýz a patrně se budou předhánět, kdo přinese onačejší řešení. A dost možná se ani tak nebude hledat skutečná podstata zoražovění republiky, ale něco jako náplast na bolístku. A čím bude předestírána složitěji, přesněji řečeno zastírána, tím lépe.

Realita je ale naprosto zřejmá. Vítěz těchto ze sociologického hlediska „druhořadých“ voleb vsadil na jediný motiv a uspěl. Nemohl neuspět.

Voliči – a věřím, že se vší zodpovědností - udělali jediné: využili výzvy ČSSD  a vzali volby jako referendum o svém vztahu k vládě a její politice. Proto ta krajská oranžáda.

Otázka tedy nezní – KDO je viníkem volebního neúspěchu nebo chcete-li úspěchu, ale CO je za ním.

Voliči dali jasně najevo, co to je: dlouhodobá neochota politiků brát názory lidí vážně. A že způsobu, jakým s nimi vládnoucí politici jednají, tedy stylem „o nás bez nás“, už mají dost. Jasně vyjadřovali, a ne jednou, co se jim nelíbí a o čem nemá vláda rozhodovat bez jejich jasného souhlasu. Ale bylo to marné. Koho by to bavilo?

Jenže právě ta Sobotkou vzývaná sametová revoluce nám dala do rukou možnosti, jak dát svoji nespokojenost najevo. Předseda senátu by měl vědět, že je to naprosto legitimní zpráva, kterou voliči politikům poskytli.

 Vize politiků jsou jedna věc a praxe těch, kdo pak tyto vize musí žít, mohou být hodně, hodně téhle vizi vzdálené.

Je opravdu třeba trestat voliče jakýmkoli hákem?

Vítězná ČSSD? Jen dočasně

Nevolím ČSSD, ani ODS. V prvním případě mi vadí lidé, kteří momentálně tvoří tvář této strany, v druhém nevěřím v základní orientací politiky té strany. Jsem hodně skeptická k tomu, co politická pomerančová marmeláda v této zemi může změnit (navíc na krajské úrovni). To, co vzkázali voliči politikům v těchto volbách, se netýká jen barvy dresu, i když to tak na první pohled může vypadat.

Pokud totiž ČSSD povede stejně bohorovnou politiku jako nynější vládnoucí spolek, skončí stejně jako nyní ODS a za pár let politická mapa zase změní barvu. Možná zmodrá, možná zfialoví, možná zezelená (ale to je příliš vědecko-fantastická vize).

Má to jedinou podmínku: naši současní politici pochopí, že politika není jen „skvělej šolích“, ale že jsou tu pro nás. To nám vykonávají službu, nic víc a nic méně. A my – občané a zcela pravidelně i voliči - nejsme snadno zmanipulovatelné, nesvéprávné děti, ale dospělí, myslící a cítící lidé.

Snad na to politici i u nás jednou přijdou. Do té doby platí známá werichovská pravda: Ono může být i trošku tma, jen když je veselo…