Dana Havlenová

Čase předvolební, kéž bys už konečně skončil…

24. 10. 2013 9:22:22
Coby volič, tedy člověk v každém případě smrtelný, připadám si poněkud uondána. Už zase mě lapají, zkouší moji trpělivost, paměť, míru inteligence a určitě otrlosti. Předvolební tvořivost vykazuje tentokrát tak mimořádné odtržení od jakékoli reality, že už možná jde o jakousi novou uměleckou disciplínu se zcela svébytnou poetikou. Všichni ti modří ptáčci, oranžové růžičky, červené třešničky, zlatavé slunečnice, odložené dýmky, piráti, svítání - copak to není poezie sama?
Kvalita ovzduší v regionu? Prý stačí nové kotle, vyčistit laguny a koupit autobusy na stalečný plyn...
Kvalita ovzduší v regionu? Prý stačí nové kotle, vyčistit laguny a koupit autobusy na stalečný plyn...ČHMÚ

O vířících vlnách veršotepecké invence billboardů ODS už bylo řečeno mnohé, musím ale přiznat, že mne občas dohnaly k osobnímu průzkumu, kolik si vybavím slov na –ice než dojedu k další tramvajové zastávce na cestě od billboardu k billboardu. Když se ale objevila v blízkosti „silného hlasu našeho kraje v Praze“ výzva Střední třído, braň se!, vyděsila jsem se k smrti, neboť jsem se rázem cítila jako v tuctovém americkém hororu, v němž mizerně animovaný obří hmyz polyká zpitomělého outsidera. Ale dík za tu výzvu - snad bych jinak mohla měsíce po aféře Nečas-Nagyová zapomenout, co se tady vlastně dělo. Bojím se ale, že zmíněná partajní agitace bude na nedaleké křižovatce viset ještě měsíce, čímž získá poněkud melancholický punc. Už teď v tom ale volič může zavnímat jasný Máchův vliv, cosi jako padlé partaje lesk - bez palice, bránice, slepice, plod poněkud artritické pravice.

Bludní, trudní, nudní
Jiná politická uskupení jasně vsadila na proletářskou poezii. Tak třeba spolek kolem Jany Bobošíkové hrozí, že se za mne chce poprat. Já toho Kostku Neumanna prostě vidím, možná už v jeho anarchistickém období. Jenže to jejich Hlavu vzhůru - vzhůru - vzhůru!? Tady už to vypadá na zahraniční inspiraci. Že by Majakovskij? No, pravda, čekala bych ho v jiné části politického spektra, ale v tomto případě vlastně nic není jisté, vždyť Bobošíková přece už kandidovala i za komunisty (coby prezidentská kandidátka).
Nezapomínejme však na poetismus.
Copak všechny ty předvolební sliby nejsou básnivými (a bájivými) obrazy, které mají toliko vzbuzovat pocity, dojmy a emoce? No řekněte - když se vám zjeví vycizelovaný Lubomír Zaorálek v obřím oranžovém poli, vysoko na křižovatkou, zušlechtěný tak, že by jej vlastní matka stěží poznala - neměli byste pocit, že sníte v obřím pomeranči o všech těch nových školách, startovacích bytech či pozvednuté minimální mzdě? Jak krásně nezvalovské. Snad by to chtělo jen přidat trochu rafinované, jemné erotiky - však ta intezivní oranžová k tomu doslova vyzývá.
A co teprv socreálně úderné výzvy klanu Andreje Babiše Nejsme jako politici. Makáme. To "ma-ká-me" má skvělý rytmus, určitě by se tenhle veršík dal i zpívat. Já to úplně slyším: zní to jako kus písně o Frantíkovi, co šel okolo "za-hrád-ky", no ne?

Zpitomělý obrazovkou
Skutečně chlapácký výkon na poli plakátovací agitace předvádí v našem městě KDU-ČSL.
Plakáty stávajícího ministra životního prostředí se na mne zubí momentálně skoro na každém kroku. Ponechám stranou, jestli o svém resortu ví něco málo, nebo spíše nic moc.
Netají se však otevřenou inspirací obskurními televizními pořady - prý „Věřte, nevěřte, ale chci to samé co vy.“
Tak k tomu lze panu ministrovi a horkému kandidátu KDU-ČSL skutečně blahopřát. Za prvé – jak ví, co chci zrovna já (mně rozhodně jeho vize ozdravení ovzduší v regionu nevyhovují ani trochu), za druhé – odkud spadl, že se mnou mluví německy?
Mám sice kdesi hluboko mezi svými předky jakousi bavorskou přízeň, ale jsem fakt Češka, hrdá na Zlatou kapličku, pražské metro, Říp i Macochu. Nebo ho ve škole neučili, že „to samé“ je germanismus a vzdělanec (a dokonce ani rádobyvzdělanec) to prostě nevypustí z pusy?
Ne, tak milý, mladý, perspektivní, bystrý a inteligentní mladý muž jistě takové tele není. Ono to spíš vypadá, že v duchu dobového fachidiotismu přesunul zodpovědnost za svoje předvolební plakáty na nějakého kreativce a ten si sice nechal dobře zaplatit, ale odvedl tak mizernou práci, že mu za ni snad musel zaplatit ještě někdo další. Jinak si totiž neumím vysvětlit význam dalšího plakátového sdělení téhož kandidáta – Jsme tu od roku 1919, věřte nám. Podle této logiky bych musela volit ČSSD, neboť ta, jak známo, je tady už od konce 19. století. No a tu volit nebudu ani nechci, neboť jak známo „čistého vzduchu se člověk nenají“. A to mi jako vážně míněný příspěvek na téma zlepšení ovzduší v mém blízkém okolí nestačí.

Pohádky tisíce a jedné noci?
Přiznám se, že mi dost zatrnulo, když jsem se prošla centrem Ostravy a do oka mi padl předvolební plakátek exposlance Opálky za KSČM.
Nevím, co chtěl vyjádřit on nebo jeho osobní kreativec, ale na první pohled mi připomněl doby nedávno minulé, kdy se komunističtí pohlaváři a orientální diktátoři obklopovali školními dítkami, aby nemuseli vyhazovat peníze za neprůstřelná skla. Oceňuju, že právě KSČM takto otevřeně volí orientální inspiraci (snad nejsem v této zemi sama, kdo si ještě živě vybavuje například Saddáma Husajna s okatou holčičkou na klíně).
Děje se v KSČM něco, co jsem nepostřehla? Snad proboha ne.
Fakt je, že nikoho s titulem RSDr. bych nevolila a volit nebudu. Vypadá to ale, že také exposlanec Opálka svému kreativci zaplatil zatraceně málo.

Velkolepý návrat k dada
Sejde se Číňan, politruk, Marťan, horník, čistokrevný populista, klon Josefa Švejka (ovšem bez jeho humoru a moudrosti), „silný hlas regionu v Praze“ a jeden ostřílený sociální demokrat. K tomu neopakovatelný, standardně škrobený a do morku kosti ztuhlý Jakub Železný a všechno dohromady se to vypustí na obrazovku.
Co to je? Předvolební debata z Moravskoslezského kraje.
Tedy tak se to jevilo navenek, ve skutečnosti šlo o ryzí demonstraci soudobého dadaismu, neboť celá ta tak zvaná debata byla venkoncem nesmyslná, a pokud by se snad někdo na jejím základě rozhodoval, koho volit, pak je to čistokrevný blázen (neumím si představit lepší manifestaci definice dadaismu).
Vážně jsem čekala, že se bude mluvit hodně o nezaměstnanosti a hodně o životním prostředí, neboť mám umanutý pocit, že o tohle v našem rozbolavělém a dusícím se regionu jde. Ale chyba lávky: prvních čtyřicet minut se pánové nimrali v tématu pro region zajisté zásadním, totiž v kauze Lessy. Nic proti tomu pánovi nemám, právě naopak, ze srdce mu přeju, že svůj štít obhájil a soud mu dal zapravdu – co měli ale na pitvání jeho nevábné likvidace předvést potenciální zástupci regionu v příštím parlamentu? Snad jen to, nakolik jsou demagogičtí a schopní dodržovat doktríny a klišé svých partají a „hnutí“. Teprve když jsem pochopila, že jde o veskrze literární revui v duchu dada (debatujícím pánům chyběly jen strakaté hedvábné kostýmy), došlo mi, že hledat jakýkoli smysl nemá smysl.
Fakt, že ovzduší v Moravskoslezském kraji nebylo shledáno jako dostatečně nosné téma k předvolebnímu poměřování regionálních lídrů, je jen smutným dokladem aktuálního fungování České televize. Jen se divím, že zmíněnou debatu nevysílali na kanále ČT Art.

Protagonisté? Skvělí. Jednoduše dada
Snivý mandarín z Čeladné (Lukša) mi vždy připomene Hanse Christiana Andersena. On sám je sen, už jeho životopis připomíná sen. A taky (opět) zopakoval svůj sen o větší, silnější a vydatnější spolupráci s Čínou. Exposlanec Opálka zase vytáhl z rukávu doporučení protáhnout těžbu uhlí i do Beskyd (!!!) a aktuální ministr životního prostředí (naštěstí pro životní prostředí už v demisi) nejméně čtyřikrát zopakoval, jak životně důležitý je program Zelená úsporám. Také jsem nabyla dojmu, že většina zúčastněných vyznává jedinou mantru – hlavně si proboha všichni kupte nové kotle, a kdybyste náhodou nějaký už doma měli, kupte si další a pak ještě další. A až konečně dorazí z unie miliarda na autobusy na stlačený plyn, vypukne konečně v regionu ráj. Hlavně nesahat na největší znečišťovatele, co kdyby nám z regionu utekli a konečně přestali vypouštět prach a jedy do ovzduší? Nesmysl? No o ten přece právě jde, vždyť je to ryzí dada!!! Svět patří dada, život je dada...
Zaznělo, pravda, několik perel. Lukša není Kalousek (anebo Schwarzenberg), nemá ani jejich vzdělání, ani jejich "šarm", ani politické zkušenosti a rozhodně s ním není taková psina. Zmohl se pouze na nepříliš původní – My věříme, že normální je pracovat. (Srovnej výše socreálně babišovské Nejsme jako politici. Makáme). A jakou práci, prosím pěkně má na mysli - starostování v Čeladné, hlasování v parlamentu, anebo statování na hloupých billboardech? Nebo že by účast v některé z četných dozorčích rad anebo lobbování za těsnější spojenectví s Čínou? A je to vůbec práce...? Od lidí tohoto typu mne floskule typu „normální je pracovat“ skutečně baví. On sám životopis dlouhostarosty z Čeladné stojí za nahlédnutí. (Je vážně docela hezky dada.)
Čistě v duchu dada přednesl inženýr Stanjura informaci, že prý nám nezaměstnanost v regionu nejen nestoupla, ona prý dokonce klesla. Normálně by se to dalo nazvat účelovou nepravdou (a nepochybuju, že inženýr Stanjura ví zcela přesně, jaká je skutečnost), ale v rámci předvolebně poetické soutěže je třeba ocenit, že i strana tak konzervativní a držící se klasického rýmu (viz stranické billboardy na "-ici" případně "ící"), je schopna sáhnout k přece jen poněkud modernějším vyjadřovacím prostředkům. Snad aby potvrdil dadaistický charakter své části kabaretu (pardon - předvolební debaty), připomněl, že v regionu přišlo o práci 1300 učitelů. Nikoho ze zúčastněných to ani nevzrušilo, proč taky. Vždyť jde o projev ryzího politického dadaismu, neboť náš region učitele (navíc chlapy) určitě nepotřebuje, protože už dnes existují tací, kteří v marné snaze udržet si aspoň nějakou učitelskou práci jezdí každý den z Kopřivnice kamsi na Vsetínsko...
Dada nezemřelo, dada zjevně žije. Jenže v téhle podobě nemá podobu nonsensové hravosti a komické ulítlosti. Z toho, co čekatelé na parlament zatím předvádějí, spíš mrazí.
Je na pováženou, že zrovna tihle novodobí "dadaisté" by mohli za mě, o mně a o kvalitách mého života rozhodovat - tak prázdní, liší, bez fantazie, ale i pokory či soucitu, nedovzdělaní a občas otevřeně hloupí.

Autor: Dana Havlenová | karma: 7.89 | přečteno: 227 ×
Poslední články autora