V našem regionu se vyrábí 100 procent tuzemské produkce koksu, 100 procent tuzemské produkce surového železa, ale i dalších komodit rovněž ve stoprocentní výši. Za tento luxus nám stát zatím ještě fakticky nedal ani 4,5 miliardy, které pro nás modroprsí politici - jak rádi opakovaně připomínají - vyjednali. Fakticky tyto miliardy do regionu pouze míří, zatím se nikdo nenamáhal zveřejnit, co za ně reálně podnikl ke zlepšení podmínek pro život v regionu.
Takhle krásně hrají všemi barvami mapky ČHMÚ v čase inverze.ČHMÚ
Informaci, že se v regionu produkuje 100 procent koksu a surového železa (a taky dalších komodit) vyrobených v tomto státě, vyslovil vedoucí Oddělení ochrany ovzduší na České inspekci životního prostředí Ostrava Radomír Štěrba během poněkud fádní veřejné debaty o ovzduší, která se konala letos v únoru v ostravské Fiducii.
A co máme z toho, že žijeme v regionu tak zahlceném průmyslovou výrobou? Nějakou pomoc? Nějaké úlevy? Nějaké slevy? Nějaké jistoty?
Nemáme zhola nic, pokud nepočítáme téměř stoprocentní jistotu, že se sami, nebo někdo z našich blízkých bude dříve či později muset vyrovnat s nemocí, kterou takto znehodnocené ovzduší způsobuje.
Už dávno víme, jak takto soustavně znehodnocované ovzduší ovlivňuje lidské zdraví (od astmatu po onkologická či kardiovaskulární onemocnění až po problémy s plodností a poškozováním plodu v těhotenství). Ale jakýsi záhadný faktor X způsobuje, že se to buď vůbec neřeší, nebo jen jaksi vágně, liknavě a v reálném důsledku vlastně pořád ještě vůbec.
Všepronikající, vševládný a nesmírně pružný faktor X
Právě a jedině faktor X způsobuje, že se opakovaně dozvídáme, že ovzduší v regionu je sice špatné, ale z různých důvodů se s ním nedá nic dělat. Způsobuje, že vám ti, kdo jsou o problému informovaní snad nejvíc, zcela bezostyšně řeknou do očí, že největší znečišťovatelé už mají tak nastavené limity, že vlastně vůbec neškodí a že se problém vlastně ani řešit nedá.
Regionální politici sice už dávno připustili, že znečištění ovzduší jde na vrub místního průmyslu až ze 70 procent. Pak ale - jednoznačně vlivem faktoru X, jinak se to vysvětlit nedá - jako králíky z rukávu zase vytáhnou známé dělení znečišťovatelů ovzduší na třetiny (z jedné třetiny těžký průmysl, z další doprava a z té třetí lokální topeniště). A pak ještě, přestože každý, kdo umí sečíst jedna a jedna, o tom ví, vytáhnou experti z rukávu větry od Polska, coby dalšího zlého znečišťovatele.
Tentýž faktor X způsobuje, že před volbami všichni politici (napříč politickým spektrem) zařazují problém znečištěného ovzduší na první místo svého volebního programu. Ihned po volbách ale zcela zapomenou, že ten problém existuje, nebo hledají řešení, která řeší jaksi trochu jiný problém - naposledy například trestání domkářů za spalování nekvalitního paliva. A politici jdou dokonce tak daleko, že jsou kvůli tomu ochotni porušit i jeden ze základních pricipů své pravicové politiky a narušit občanovo soukromí, dokonce veřejně nabádají k donášení na sousedy. Faktor X tak zjevně způsobuje, že modří politici doslova před očima nenadále rudnou. Faktor X dokáže ale i zázrak zcela opačný. To když komunističní poslanci náhle zmodrají, mají-li hlasovat o možnosti zbavit největší znečišťovatele poplatků za to, že znečišťují, a vysvětlují to vírou v prosazení jakési evropské směrnice někdy v budoucnu.
Proč není prach o velikosti PM2,5 v české legislativě?
Je sice poměrně dobře známo, že prachové částice menší než 2,5 mikrometru jsou obecně vážným nebezpečím pro lidské zdraví, zatím ale v tuzemsku děláme, jako by vůbec nebyly. Přesto, že právě ony na sebe vážou nejvíc karcinogenních látek. Ostatně nic jiného než právě faktor X způsobil, že se v žádné tuzemské zákonné normě zatím neobjevil limit pro PM2,5 a menší prachové částice.
Co způsobuje, že odborníci, kteří se danou problematikou zabývají (ředitel regionálního ČHMÚ, ředitelka, KHS, šéf ČIŽP Ostrava...), začnou zničehonic hlásat pravdy poněkud zvláštní, kluzké a jaksi nikoli stoprocentní? Mám takových perel v živé paměti dost, ale nechce se mi tady s nimi otravovat. Jak se to může stát? Neumím si to vysvětlit jinak než právě faktorem X.
Opravdu nevím, co se stalo, že vedením místních vysokých škol v loňském roce zničehonic náhle změkla kolena a místní fakulty se odmítly podílet na dalších výzkumech s týmem experimentálních lékařů z Prahy, přestože spolupráce už byla domluvena. A ne, že by nebylo co zkoumat, že by nestálo za to leccos v souvislosti s následky znečištěného ovzduší propočítat, že by nebylo na čase začít fundovaně a na vědeckém základě a z řady hledisek, včetně sociálního, sociologického, či zdravotního, hledat aspoň přijatelnou budoucnost pro náš region.
O tomto záhadném faktoru, který dlouhodobě ohrožuje rozvoj Moravskoslezského kraje, by se daly popsat stohy papíru. Zdá se, že nás svým způsobem v prvé řadě ani tak neohrožuje ovzduší, ale právě tento všudy a vším pronikající faktor X.
A co děti? A co stát?
Jak už jsem mnohokrát napsala, nejsme nemocní jen my, dospělí, trpí zejména naše děti. Dlouhodobě a v téměř pravidelných cyklech, pokud už rovnou nezápasí s nějakou chronickou chorobou.
A jak se jim náš stát odměňuje za to, že jsou nucené žít v regionu s ovzduším, které je opakovaně ohrožuje? Co máme navíc za to, že každou zimu musíme dýchat, co dýcháme, kromě ujištění, že se s tím nedá nic dělat? Jak stát kompenzuje matkám s malými dětmi domácí vězení, k němuž je pravidelně odsuzuje svou laxností a neochotou dlouhodobý problém řešit? Ať dělám, co dělám, nevím nic o městské hromadné dopravě zadarmo, možnostech rekreace, pobytech u moře za státní dotace, samozřejmých příspěvcích na kvalitnější lokální topeniště (bez obskurního mnohahodinového čekání na příslušný formulář)...
Neslyšela jsem nic o tom, že by stát přispěl za to, že v regionu se vyrábí 100 procent tuzemské produkce koksu a surového železa, například do Fondu pro děti ohrožené znečištěním ovzduší, které v loňském roce založilo město Ostrava, přestože na trvajícím znečišťění ovzduší i hustotě průmyslových podniků má zjevně nesmírný zájem. Podle dostupných informací město přispívá pěti miliony, za což je dobré vyjádřit mu dík, nicméně největší znečišťovatelé jsou zatím ve své štědrosti poněkud ostýchaví (jen pro připomenutí: v loňském roce do tohoto fondu přispěly podniky BorsodChem MCHZ, s.r.o. - 100 tisíc Kč, ArcelorMittal Ostrava a.s. - 2 mil. korun, OKK Koksovny, a.s. - 2 mil. Kč, Dalkia Česká republika, a.s. - 100 tisíc Kč). Za soustavné poškozování zdraví nejmenších dětí jsou to i v případě ArcelorMittal úsměvné částky, vezmeme-li v potaz zisk společnosti. (viz http://www.dychamproostravu.cz/index.php/ovzdusi/fond-pro-dti). Že to po nich nikdo nechce? Inu - faktor X.
Stát má hluboko do kapsy a krátkou paměť
Státu jsme zjevně pořád ukradení. Nejspíš (nebo spíš zejména) následkem faktoru X má stát tak hluboko do kapsy, že o nějakých kompenzacích nemůže být řeči. A dál? Nic.
Je dobré, že Radomír Štěrba situaci tak přesně popsal a nepřímo upozornil na nepopiratelný fakt, že
stát našemu regionu dluží, a to nejen nějaké legrační čtyři a půl miliardy. Ten dluh je přinejmenším srovnatelný s tím, co dlužil komunistický stát obyvatelům severních Čech. Ještě před revolucí byli v ulicích a domáhali se svého práva. Nakonec se domohli.
A co my ve zcela jiných společenských podmínkách? Osobně nevěřím, že senát vytvoří účinnou hradbu záměrům průmyslových lobby, aby největší znečišťovatelé nemuseli zavést do svých provozů patřičnou technologii. Nevěřím, že navrácení paskřivého zákona o ochraně ovzduší zpátky do sněmovny nedozná dalších změn, takže budeme dál inhalovat prachové částice o velikosti PM2,5, co se do nás vejde.
Je jisté, že problém Moravskoslezského kraje se všemi historicky vzniklými komplikacemi nemůže vyřešit obecný zákon o ochraně ovzduší. Jsem dokonce přesvědčena, že situace je natolik vážná, že by měla být možná i řešena zvláštním zákonem, který by k těmto místním, zcela specifickým obtížím (a zájmům státu) přihlížel.
V roce 1989 byli v severních Čechách lidé v ulicích kvůli tomu, co už dál nechtějí dýchat. Svým způsobem bojovali s trouchnivějící, vyčpělou a naivní filozofií. V Moravskoslezském kraji jsme na tom podobně - boj o vzduch přímo a neoddiskutovatelně souvisí se zcela zásadní změnou přístupů, postojů, myšlení, se změnou v hierarchiích hodnot.
Bez ní se totiž nezmění naprosto nic a my budeme dál narážet na onen fatální, stupidní a nepochopitelný...
faktor X.
