Hříšný Bárta aneb Sitcom ani trochu britský

Já na bráchu, brácha na mne, ruka ruku myje, pryč s Bártou, Johnem a Dobešem. A když John, tak taky Vondra, a když Vondra, tak taky Kalousek... Už mi chybí jen tanečnice vysoko vyhazující nohy a lehce falešná kapela provázející herecké výkony nejrůznější úrovně, některé silně nejisté a pokleslé.

Kdo s koho nebo spíš za kohoFoto: MEDIAFAX

Ne, není to kabaret ani dílo Járy da Cimrmana. Je to - řečeno slovy televizního zpravodajství - "vládní krize". Nejsem volička Věcí veřejných, jejich kampaň jsem sledovala spíše s pobavením než s nějakou přízní. Ostatně - jak jinak sledovat dění na našem politickém kolbišti, aby si člověk nepřivodil újmu na svém duševním zdraví, než právě jako nepříliš zábavnou reality show, z níž se podle ne zcela zjevných pravidel vynořují jednotliví hrdinové, naposledy Vít Bárta. Skoro to vypadalo, že padne a už se nikdy nezvedne. Nepadl, dál jedná coby součást K9, ale to už je naše tuzemská permanentní reality show.
Ale proč ten humbuk, ta vřava? Co tak děsivého Bárta tak zničehonic spáchal, zatímco jiní jsou čistí jak lilium a téměř svatí? Kdo chce takovou "pravdu" namluvit lidem v téhle zemi? Premiér Nečas za své křídlo v ODS, nebo snad poslanec Sobotka za své křídlo v ČSSD? Anebo snad Mirek Dušín Kalousek, který nikdy nic a už vůbec ne coby náměstek ministerstva obrany?
Ano, Vít Bárta se prohřešil. Názory na to, co vlastně vyvedl, se mohou různit. S modrým šátečkem kolem hrdla se nejspíš ze všeho provinil odzbrojující naivitou. Jak jinak si vysvětlit, že rozdává, rozdává a rozdává, takže mu nakonec hrozí docela masivní pokuta. Kdo mu vnukl podivný nápad, aby svým věrným doplnil snížené "poslanecké náhrady"? Tři si vzali, dva této "půjčky" slušně řečeno zneužili.
Qui bono? Minimálně dva z nich to vědí velice přesně, ale raději se schovávají, anebo děsí obyvatelstvo naší poklidné zemičky nedůvěrou v policii a záhadným sledováním, aktuálně dokonce štěnicí v ložnici křehké blondýny.

Strašný (politik) Bárta: je příliš jiný. Ale možná ne tak docela
Nemine týden, aby média nevypustila nějakou kauzu. Už jsem o tom psala - je to jako hra "na babu", dneska ten, zítra onen. A je to otravné skoro jako televizní reklama, člověk nakonec nemá ani chuť zkoumat, kde je pravda a proč vlastně. Na té aktuálně poslední je nejpodezřelejší nelíčený údiv Bártových konkurentů. Všichni politici jako jeden muž zmrtvěli úlekem nad skutky zlořečeného Bárty, zničehonic zjistili, že VV jsou vlastně ABL, a Bárta má tu nejčernější minulost (zvláště pak v roce 2008).
Všichni spadli z višně?
Od počátku přece všichni Bártovi političtí konkurenti věděli, že se do nejvyšší politiky dostal podnikatel nanejvýš svérázný, který nepotřebuje prebendy, nepotřebuje neprůhledné dotace, jde si tvrdě za svým cílem a moc se u toho nebude ptát, jak se to komu zamlouvá či ne. Coby byznys-plán to zas tak špatné není.
Potíž je, že byznys není politika. Na druhou stranu - politika je pro mnoho politiků (podle toho, jak se chovají a drží svých židlí) tady u nás v Česku především byznysem. A ten byznys je přece pořád velice lukrativní, protože většinou skoro (většinou nejméně) čtyři roky poskytuje naprosto jistý a velice slušný příjem.

Víc a ještě víc. A taky kousek moci
Pokud někdo uvažuje v duchu zadání "jak zvýšit zisk ještě víc", těžko si uchová myšlénky a plány čistě jehněčí, neboť přitom musí přesvědčit co nejvíc lidí o tom, že právě jeho "zboží" je to nejlepší. Jak se to dělá, vidíme dnes a denně v přímém přenosu, některá média se díky tomu změnila na pouhé nosiče reklam. Jde o vliv a ovlivňování jiných, o nic jiného, bohužel v našich geografických podmínkách nějak zatvrdl názor, že co volič (a obecně konzument) - to naprostý blb, neschopný vlastního názoru, neschopný číst a psát, a pokud už čte, většinou trpí totálním selháváním paměti.
Mně osobně politická budoucnost Víta Bárty zajímá asi tak jako vyústění průměrné detektivky - tedy nijak zvlášť. Co mi ale poněkud bere dech, to jsou postoje ostatních politiků, kteří se na jeho adresu (a zjevně velice rádi) vyjadřují - zprava i zleva. To myslí předseda ČSSD vážně, že prorůstání byznysu a politiky přinesl do české politiky až zlý Bárta?
Je komické, jak horlivě lobbují jednotliví ministři za zcela konkrétní podnikatelské zájmy - od drobilovského dýchání za český průmysl (snad nemyslel jen ten "čezký"), po kocourkovskou nezbytnost prolamovat těžební limity v severních Čechách.
A jak říká klasik - komu tím prospívají?
Tak to je skutečně záhada. Potíž stávajícího politického systému spočívá v tom, že fakticky, nikoli proklamativně, čeští politici musí uvažovat a rozhodovat tak, aby uspokojili především svoji politickou stranu. Občana až poté, co je strana uspokojena, nasycena a hlavně "zafinancována".

Ministerský ping-pong
Vládním kolegům se aktivity ministra Bárty nelíbí už dost dlouho. Už je to pár měsíců, co ministr obrany Vondra zcela mimo svoji očekávanou roli pohodového medvídka velmi agresivně napadl Bártu v čase, kdy českou kotlinou naplno vanula (a nebylo to vůbec vábně) kauza Drobil. Čepýřil se jako špatně probuzený kohout, a už tehdy předložil voličům jasný vzkaz kmotrů: Bárta vadí. Byť se tehdy občané mohli ptát, co vlastně vadí ministru obrany na ministrovi dopravy kvůli ministerstvu vnitra, když jde o ministerstvo životního prostředí.
Bárta pochopitelně vadí - nejen stavebním firmám, jak je teď slyšet dost často. On totiž, byť v politice naprosté kuře, pravděpodobně vládne stejnými zbraněmi (v dobrém i zlém) jako jeho ostřílenější kolegové. Opravdu nemám ani trochu pocit, že vliv exministra Langra na ministerstvu vnitra byl dlouhé měsíce nulový, nemám vůbec pocit, že komusi dusno kolem Bárty nevyhovuje a že kdosi velmi sofistikovaně nenabízí médiím poměrně šťavnaté kůstky... Mám také pocit, že Respekt rozpoutal informací o "uplácení" poslance Škárky bouři tak trochu v předtermínu.

Plán, který nestihl uzrát?
Texty na blogu Jaroslava Škárky jsou pozoruhodným čtením a lze jen doufat, že pan poslanec nebude mít potřebu v nich pokračovat. Když ho tedy (snad poněkud frustrovaného a ve stínu bosse Bárty téměř neviditelného) oslovil Respekt, rád dal najevo, že ví cosi víc. Sám se vzápětí lekl, co vlastně vypustil, ale už to nedokázal vzít zpátky.  Přece jen - na mystifikace má v české politice copyright už někdo jiný. Také MF Dnes musela se svými želízky do ohně a mám stále neodbytnější pocit, že Jaroslav Kmenta a spolutvůrci oné páteční čtyřstrany původní záměr ještě zkomplikovali, protože kauza Bárta jaksi neměla čas dozrát a "véčkařských" odpadlíků se urodilo až překvapivě málo. (Ale kdo ví, třeba štěnice v bytě poslankyně Kočí ještě něco přihodí...)
A tak tady máme další pat z řady patů, které lemují činnost vlády, která patrně vstoupí do dějin této země pro mimořádný sklon k černému humoru. Není to ani tak pat politický, je to pat daleko spíše občanský.

Politická kultura. A proč?
Václav Bělohradský prostřednictvím ČT24 v souvislosti s aktuální krizí sdělil národu, že sklízí plody své naivity. Vytkl spoluobčanům, že odmítají instituce a věří osobnostem, a to ještě ke všemu novým, a volí tedy velice naivně "nové strany". Přiznávám, že nevím, koho volit za situace, kdy mne politici takřka průběžně přesvědčují, že mi vlastně nemají co sdělit.
Dokonce bych řekla, že postrádám rok od roku silněji myšlenky, s nimiž bych se jako volič mohla aspoň malinko identifikovat, a osobnosti, jimž bych je mohla věřit. Jenže - jak připomněl profesor Bělohradský - musím si počkat, protože poločas rozpadu pokleslé politické kultury je dlouhý.
Co s tím? Bělohradský považuje volení nově vzniklých stran za voličský omyl. Mám bohužel pocit, že vyčpělé ideologie "starých" partají, zásadně nereflektující realitu, ať už státu nebo regionu, vedou naprosto hmatatelně a celkem nepříjemně do slepé uličky.

Když politici hrajou vadí-nevadí
Přesvědčování národa, že "bez nás" to nejde, je sice den den ode dne trapnější, leč nezbývá než přežít. Ostatně v nastálém šumu jako by najednou z  pořadu dne zmizely reformy. Stojí o ně vůbec ještě někdo?
Jakešovské řešení této tak zvané krize ("sedí a bude sedět") se zdá být hodinu od hodiny horší už ani ne pro politickou kulturu v této zemi, která zmizela kdesi v nedohlednu, ale pro fungování této země obecně. Jako sitcom by se tahle křeč snad dala unést, bohužel postrádá eleganci a spád britských seriálů Jistě, pane ministře či Jistě, pane premiére.
Nezbývá než si počkat, až se pozoruhodně nedůvěryhodný tým politiků aspoň nějak dohodne. A snad si jen říct -  je to "jen" kulisa, marné volání po hodnotách, které ztrácejí platnost, dýchavičné lpění na jistotách, které jsou den po dni méně jisté.
Zásadní změny totiž mohou přijít jedině se zásadní změnou myšlení a přístupu ke světu a životu obecně. A byznys - to je jen způsob jak vydělat peníze, nikoli jak žít, případně přežít.